5. Soutěž "Otava řeka (1. část) aneb Zasviť mi ty slunko zlaté.."

(k.ú. Kvilda, Modrava, Čeňkova Pila, Rejštějn, Annín, Dlouhá Ves, Sušice)

„Z pravé strany strměl Svatobor, zleva pospíchala řeka Otava čisťounkým parkem V luhu a já nevnímal nic než měkkou otavní zeleň luk, prosvítající kmeny zvláštní pozastřenou zelení pod průsvitnými nebesy, která nás tolik dojímá na obrazech Corotových. Je tu mýtus pravěkých hradišť a stará rýžoviště na březích Otavy, románské svatyně i sesuté štoly z dob středověkého dobývání zlata..“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 131)

Co se bohatství a krásy týká, je určitě královnou mezi českými řekami zlatonosná a perlorodná Otava, pohádkově zrozena z vodní tříště a vln soutoku dvou šumavských říček, Vydry a Křemelné na Čeňkově pile. Úchvatná podívaná inspirovala před 130 lety Bedřicha Smetanu k úvodním taktům lyrické symfonické básně Vltava a k zasazení tří smrků (zachoval se pouze jeden) a dnes většinu turistů k nepohádkově materialistické otázce, kde je doopravdy pramen Otavy? Rozhodnutí není lehké. Řekněme, že jsou také tři a nechť si každý vybere, který mu bude nejbližší.

Říčka Křemelná pramení na úpatí Pancíře u Železné Rudy, v nadmořské výšce 1090 m n.m. a připonapájí se vodou ze šumavských jezer Prášilského a Laka. Protéká Kochánovskými pláněmi, kde spoluvytváří množství slatí a chvilku pod jménem Zhůřský potok nádherné meandry, přecházející před soutokem s Vydrou (627 m n.m) v divoké kaňonovité údolí s žulovými balvany, obřími hrnci a peřejemi. Délka Křemelné je 30 km a průměrný průtok nad ústím 4,4 m3/s.

Vydra si oficiálně pramení pod jménem Luzenský potok na Hraniční slati, nedaleko hraničního, tzv. „modrého sloupu“, ve výšce 1298 m n.m. pod Luzným. Od Březníku pokračuje jako potok Modravský a od Modravy, kde se spojuje s potokem Roklanským (s délkou přes 14 km a s pramenem ve Vrchové slati opět u hraničního kamene 1260 m n.m. třetí možný otavský pramen) konečně jako Vydra k Čeňkově Pile. Její závěrečný úsek od Antýglu k Čeňkově Pile kolem Turnerovy chaty, znovu plný obrovských žulových balvanů, hrnců a vodopádků je snad nejnavštěvovanějším místem celé Šumavy. Na soutoku činí Vydřin průtok, při délce 23 km, asi 4,1 m3/s a těsně před ním ještě zajišťuje provoz vodní elektrárny, vzniklé po ukončení provozu pily v roce 1937, ale stále dosahující maximálního výkonu 6,4 MW.

Nejbouřlivější, preembryální část života má mlaďounká Otava právě za sebou a se vstřebáním Rýžovního potoka a Zlatého potoka (toho prostřednictvím říčky Losenice) nastává její slavná cesta od Rejnštejna přes Sušici, sypaná zlatým říčním pískem, až po opravdový Písek. Pro úplnost nutno dodat, že zlato se rýžovalo i v okolí Kvildy a veškerý bohatstvím nasáklý písek byl a je vymýván vodou ze zdrojů kolem Kašperských Hor. Přítomnost zlatachtivých Keltů dokládá mocný Obří hrad nad Losenicí a pozadu nezůstali ani Slované. Po vyčerpání říčních zásob bylo započato s hlubinnou těžbou a tu se znovu osvědčila v hamrech a puchrech na rozbíjení rudy vodní síla. Zlaté žíly však postupně slábly a voda, stejně jako lidé se musela začít živit jinak, i když zlato, v různých formách, z kraje a z řeky nikdy nezmizelo. Například :

Zlatý brouček: Po obrovské vichřici v roce 1870 přinesl „zlatý brouček“ do oblasti Šumavy znovu práci a po Otavě se hnal do vnitrozemí a dál do Německa, za vorem vor. Tehdejší dočasný relativní blahobyt však dnes sklízíme v podobě desítek hektarů monokulturního šumavského smrkového lesa, vysazovaného kolem roku 1890 a nyní znovu ničeného, už však žádným broučkem, ale „zlým kůrovcem“.

Zlaté sklo: Kvalitní křemenný písek a hojnost vody v Otavě vedly koncem 18. století k založení sklárny v Anníně a růžové křišťálové sklo tu bylo poprvé v celém tehdejším Rakousku zdobené zlatem podle italského vzoru. S nadsázkou lze říci, že si pracovníci sklárny mohli zlato pro svou spotřebu chodit v rámci uceleného koloběhu rýžovat. Později bylo zlaté zdobení nahrazeno rytím křišťálu, jak se mohou přesvědčit nejen vodáci, okupující v létě vyhlášený Annínský kemp pod tajuplným Mouřencem, ale všichni, které fascinuje sklářství jako takové.

Zlaté české ruce: Mezi památným Svatoborem, z jehož úbočí přivezly vory do Prahy jeden ze základních kamenů k Národnímu divadlu a Žižkovým vrchem, proklouzne Otava ke královské Sušici. Právě díky říční vodě, tolik potřebné k náročné výrobě sirek, spisovně zápalek a „zlatým“ českým rukám truhlářeVojtěcha Scheinosta proslulo město od poloviny 19. století (1839, první zápalky z bílého fosforu) v celém světě.

Zlaté slunko: Karel Maria Villani, současník Karla Havlíčka Borovského a vlastenec, zanechávající nám na památku píseň Zasviť mi ty slunko zlaté na poslední z vlasti krok. Píseň, jejíž tklivé tóny na Prácheňsku stále doprovázejí člověka na poslední životní cestě.

A Otavu na dalším putování doprovází za Sušicí nádherná barokní Kaple Anděla strážce, populární „Andělíček“, pod kterým se sejdeme za týden...

Nadmořská výška pramene (u Modrého sloupu pod Luzným): 1298 m n.m.
Nadmořská výška ( jez Strakonice) : 392 m n.m
Výškový rozdíl: 906 m
Délka od pramene a od Čeňkovy Pily ke strakonickému jezu: 76 km resp.54 km

Celkové zhodnocení profilu řeky Otavy bude provedeno na konci druhého dílu.

Soutěžní otázky :

5.1. Čím je vlastně nebezpečný kůrovec ?
5.2. Co to byl „puchr“, co „hamr“ a co „tavící kmen“ ?

Z technických důvodů budou správné odpovědi a výherci otázek dílu 3. a 4. uvedeni v díle č.6.

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 14. dubna 2008 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice nebo v redakci Strakonického deníku.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
4. dubna 2008