4. Soutěž "Kolčava říčka aneb Od Kůstrého ke Kůstrému"

(k.ú. Strašín, Soběšice, Strašice, Zvotoky, Škůdra, Tažovice, Volenice, Štěchovice, Novosedly, Katovice)

„Život učitelského chlapce se v ničem nelišil od života ostatních venkovských dětí. I v jeho kapsách by jste nalezli provázek s udicí, přichystanou pro lov okounů v potoce Kolčavce, jako ony pociťoval trnutí strachu při večerních výpravách za lusky. Později vodil své hosty údolím Kolčavky a ukazoval jim vrchy a lesy se starobylými jmény: Vraník, Kůstrý, Na Lipici, Boží kámen…“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.105)

Donekonečna se dá toulat říčními údolími nedotčené krajiny šumavského Podlesí, propojené zajímavými historickými souvislostmi. Již původní jméno Kocoba, Kocobka (Kocovka), z něhož se vyvinulo libozvučnější Kolčavka, dnes Kolčava, má vztah ke slavnému šlechtickému rodu jihozápadních Čech, Koců z Dobrše, jejichž rozsáhlými panstvími od Javorníku až do Pootaví se říčka, tvořená dvěmi pramennými potoky přes tři století průběžně ubíhala.

První potok pramení v lučních a lesních mokřinách „sibiřského“ charakteru nad Malčí u Strašína, nedaleko hájovny U Biskupa, připomínající osadu Biskupice, zničenou, spolu s dívčím klášterem, za třicetileté války Švédy. Přímými kmotry jsou mu dva nejvyšší vrchy Strakonicka, Zahájený (845 m n.m.) a Kůstrý (837 m n.m.), nepřímými již opravdu šumavský Zuklín (900 m n.m) a Javorník (1066 m n.m.). Ze soustavy rybníčků pod Biskupem, využívaných v běhu staletí jako odchovny a líhně pstruhů, raků a naposledy chráněných střevlí, vybíhá přímo na sever údolím jako Růždický potok, tvořící hranici mezi Volyňskem a Kašperskohorskem, pohánějící kdysi v blízkém Růždí dva mlýny i pilu na výrobu šindele.

Trubači tehdy ohlašovali údolím vypouštění vody ze zásobních rybníčků, která na necelých 3 km překonala výškový rozdíl téměř 180 m, aby se spojila s druhým pramenným potokem, přitékajícím regulovaným korytem z rašelinné louky Na Volešku, zvláště chráněného území mezi Strašínem a Soběšicemi. V osadě Parýzek, proslavené houbařským rájem v okolních lesích, se končí život horské bystřiny a začíná mnohem klidnější cesta říčky Kolčavy, na dalších 20 km k řece Otavě překonávající výškový rozdíl již pouhých 210 m.

Klidný meandrovitý tok a poměrně stálá vodnatost předurčily Kolčavu k mlynářské práci, začínající hned pod Parýzkem a pokračující Panskými mlýny, Rejškem, Prachařem a Smitkou, posledním s prapodivným nápisem „umělecký válcový mlýn“. Následuje obrat směrem severním a zalesněná kamenitá Hůrka, silné energetické místo nad Zvotoky, první v řadě pravobřežných vrchů, téměř rovnoběžně doprovázejících Kolčavu celý střední tok. Druhým je Tyterec, zvláštní nejen těžko vysvětlitelným jménem, ale i romantickým jezírkem v zatopeném lomu proslavené tyterecké „modré“ žuly. Zvotoky svými pstružími sádkami ještě připomenou slavnou pstruží minulost i přítomnost říčky a ve stínu zalesněných vrchů již čekají Tažovice.

Přes dvě století sídlo jedné z větví dobršských Koců, zanechávajících barokní, empírově upravený zámek s francouzskou zahradou, kdysi vzletně nazvaný „Versailess v Pošumaví“, dnes bohužel nepřístupný. Přístupná je naopak technická památka, kamenný dvouobloukový most se sochou Sv. Jana Nepomuckého ze začátku 19. století na cestě, jak jinak, ke mlýnu. Tažovický se může chlubit „čertovskou“ pověstí o písku vázaném do snopů a „osobním“ účinkováním v divadelním představení Lucerny, které na břehu říčky v létě 2007 shlédlo přes 350 diváků.

Ve stínu Božího kamene, energeticky dokonce jednoho z nejsilnějších míst jižních Čech, pod kopcem s příznačným názvem „Potočňák“, přijímá následně Kolčava Mačický potok, pramenící v pláních u Soběšic, pouhý kilometr od již zmiňované pramenné slatinné louky Na Volešku. Posilněná pokračuje okolo bývalé cihelny k osamocenému Šebelovskému mlýnu mezi Volenicemi a vrchem se zvláštním jménem Šandrtí na Štěchovice, kde se stáčí naposledy ostře na východ do klidných pootavských rovin. Horské a podhorské dovádění jí znovu a naposledy připomene vrch Kůstrý (584 m n.m.), tentokráte však nad Novosedly. U něj stojí za zmínku unikátní výskyt kriticky ohrožené rostliny hruštičky prostřední z řádu vřesovcotvarých, charakteristické hlavně pro oblast Sibiře. Ani říčka se nedává zahanbit, jak dokládá výskyt pro změnu kriticky ohrožené mihule potoční v písečných nánosech, značící navíc i velice čistou vodu.

Území od Štěchovic až ke Katovicům, široká údolní niva, poskytovalo Kolčavě odpočinek po náročné mlynářské práci. Není náhodou, že v úvodu zmiňovaní Kocové měli v erbu zlaté mlýnské kolo v modrém poli, neboť byli původně mlynáři. Dokonce je možné, že název říčky lze odvodit až z dob keltských, podobně jako Otava (Bohatá voda), Vltava (Velká voda), kdy Kolčava (kolt=studený) by mohla být Studená voda. V tom případě by sama dala jménu rodu Koců, což by byli lidé, bydlící okolo Kolčavy. Dnes může turistu v mapě mást název Novosedelský potok, daný Kolčavě, moderní mluvou řečeno, na základě „politické objednávky“ v sedmdesátých letech minulého století. Je to však podobně směšné, jako přejmenovat Vltavu na Pražskou říčku. Samotní novosedelští si to naštěstí dobře uvědomují, takže k názvu jejich mysliveckého sdružení „Kolčava“ již není co dodávat.

Říčka si naposledy užije volnosti v rovinatých Močidlech a Na kněžském, kde může zavzpomínat na své „církevní“ počátky U Biskupa a pak se skromným regulovaným tokem v katovické Liboči vydá vstříc zlatonosným otavským vlnám a dál do celého světa. V duchu života světáků šumavského Podlesí, mlýnských krajánků a vůbec všech lidí světem jdoucích, nemajících pevný břeh a nesoucích si lásku k rodnému kraji určitě alespoň v srdcích…

Nadmořská výška pramene: 790 m n.m. U Biskupa nad Růždím.
652 m n.m Volešek u Strašína.,
Nadmořská výška ústí (Liboč v Katovicích): 397 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 393 m resp. 263 m
Délka: 24,3 km
Plocha povodí: 101 km2 (v Tažovicích 41 km2)
Průtok ústí: 430 l/s (v Tažovicích 180 l/s)

Díky rozsáhlému povodí se umí i Kolčava při povodních pořádně „rozdovádět“, ale přesto patří celkově ke klidnějším tokům, mimo jiné i proto, že se na ní nevyskytují žádná velká ani větší vodní díla. Přes určité zásahy se na ní zachovalo poměrně dost přirozených úseků, představujících ji jako typickou podhorskou, nejprve bystřinnou, později meandrovitou říčku, v minulosti i nyní s vhodnými podmínkami pro chov pstruhů, takže je rybářským revírem, v němž se objevuje občas i vydra. Důkazem čistoty vody je na středním toku (Tažovice) výskyt vzácných mihulí i nízké hodnoty BSK, CHSK i nerozpuštěných látek. Bohužel, ve vzorcích u ústí je již situace mnohem horší (viz zvýšené CHSK i prudký nárůst E.coli i Coliformních bakterií), na čemž se podílí obce bez ČOV a především intenzivní hospodaření v údolní nivě jejího spodního toku. Zajímavostí je, že prakticky vůbec není, pomineme-li dílka na nejhořejším toku U Biskupa, využívána pro výstavbu rybníků, kde jsou její velké rezervy.

Soutěžní otázky :
4.1. Co znamená výraz „umělecký válcový mlýn“ a co u mlýna znamenalo „české složení“?
4.2. Co jsou to „minohy“ a jaký je jejich životní cyklus ?

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 7. dubna 2008 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice nebo v redakci Strakonického deníku.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi a výherci 1. a 2. dílu.
1.1. Nebeský rybník nemá žádný stálý přítok a je bezprostředně závislý na dešťových či sněhových srážkách. Písničky např. Nemelem, nemelem, Pode mlejnem nade mlejnem, Už se ten Tálínskej rybník nahání, V Zalužanech na potoce stával mlýn, Jsou mlynáři chlapi, chlapi…
1.2. CHSK označuje chemickou spotřebu kyslíku. Udává spotřebu kyslíku potřebnou k oxidaci všech látek ve vodě. Obecně platí, že čím vyšší CHSK, tím je voda znečištěnější.

2.1. Ecce homo, latinsky Ejhle člověk, ve výtvarném umění zobrazení trpícího Krista (slova pronesená Pilátem Ponským, když před něho přivedli zbičovaného Krista s trnovou korunou). Veles je pohanský bůh starých Slovanů.
2.2. BSK znamená biologická spotřeba kyslíku. Udává spotřebu kyslíku, která je třeba k úplné oxidaci biologicky odbouratelných látek ve vodě. Obecně platí, že čím vyšší BSK, tím je voda znečištěnější.

Výherci 1. kola:
Knihu Velká encyklopedie zeměpisu, tričko,hrneček a samolepky s logem soutěže obdrží ZŠ Poděbradova (6.A a 8.A),
tričko, hrneček a samolepky s logem soutěže Jana Sobolčíková, Čelakovského 1124, Strakonice a Kateřina Schwarzová, Čelakovského 1124, Strakonice

Výherci 2.kola:
Knihu Toulavá kamera V., tričko, hrneček a samolepky s logem soutěže vyhrává přírodovědný kroužek ZŠ TGM Blatná,
tričko, čepici a hrneček s logem soutěže Markéta Líbenková, Strakonice a Jaruška Šmolíková, Strakonice.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
26. března 2008