3. Soutěž "Cehnický potok aneb Kdož sú boží bojovníci"

(k.ú. Skály, Kváskovice, Paračov, Cehnice, Mladějovice, Sudoměř)

„Nevidíte nad hladinami dvou rybníků k nebi vztyčenou kamennou postavu? Tvář je soustředěna v úporném přemýšlení, ruka s velitelským palcátem strnula vyčkávavě v rozmyslné nehybnosti. Mračna, ještě plna březnového sněhu, valí se nízko nad zemí ze všech stran, jako by chtěla zavalit i nečetný zástup, který se zde mlčky zastavil…“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.293

A symbolicky, přesně na den poté, se u Sudoměře dnes, tedy v úterý (tehdy bylo pondělí) 25.března zastavíme, s odstupem 588 let, i my…

Bitva u Sudoměře (25.3. 1420) byla z hlediska vojenského pouze menší šarvátka, ale oprávněně vstoupila do legend jako důkaz, že pravda někdy může, ve výjimečném okamžiku a na krátkou historickou chvíli, zvítězit nad hrubou silou. Započala slavnou epochu našich dějin hledání „boží“ pravdy. Dnes je snaha husitské hnutí spíše nepřipomínat a zlehčovat, ale historie ví své. V každém opravdovém Čechovi odkaz Mistra Jana zůstává a z něj vyplývá pro cizince těžko pochopitelný rozporuplný vztah ke katolické církvi, jaký lze vyčíst i z tváře šestnáctimetrového kamenného monumentu Jana Žižky od sochaře Emanuela Kodeta, vztyčeného mezi sudoměřskými rybníky v roce 1925.

Jejich soustava tvoří nadneseně rybniční deltu Cehnického potoka, který svými dvanácti a půl kilometry nepatří v regionu k nejdelším, ale z hlediska výše uvedeného historickým významem určitě k nejdůležitějším. A myšlenky svobody a volnosti v různých podobách, jsou průvodním motivem jeho toku.

Pramen vyvěrá v lesíku nad širokým údolím, svažujícím se k obci Skály, obklopeným lesním komplexem Mlaka, nejsevernějším výběžkem šumavských hvozdů a lesem Brdo, připomínajícím, že jsme na Volyňsku, v kraji hrdých svobodných Králováků, zde patřících do rychty Milejovické. Privilegia získali ve 14. století, za Jana Lucemburského a přinesla jim podobné potíže jako mnohem známějším Chodům. Potoků konkrétně se týkalo privilegium volného lovu ryb a raků, zde, na počátku Cehnického potoka však bezpředmětné. Moderní doba pro jistotu potůček, vytvářející nejprve romantický lesní rybníček, zcela nesvobodně uzavřela do melioračního potrubí a na světlo vypustila až vyústěním do dalšího, již méně romantického rybníčku na návsi ve Skalách.

Melioracemi poznamenané koryto potoka dále přijímá v Kváskovicích přítok z Kořenského rybníka. Jediného rybníka na Strakonicku, kde se voda mezi dvěma výpustnými hrázemi může svobodně rozhodnout mezi povodím Otavy nebo Blanice (v konečném důsledku, na soutoku Blanice s Otavou nad Putimí, je to celkem jedno, ale možnost svobodné volby tu zkrátka je…). Širými poli pod dohledem vrchu Radovce unáší Cehnický potok své vody do „domovské“ obce, proslavené kdysi světáky, lidmi volnými a svobodnými, tedy alespoň do okamžiku, než se koncem podzimu znovu navrátili do svých rodných hnízd…Ve vyprávění muzikantů, tenťáků (cenťáků) i zedníků, kteří se jako kluci brouzdali bosí v malém venkovském potoce ožíval svět cirkusů (Kranz, Knie, Hagenbeck), velkoměst (Mnichov, Vídeň, Hamburk) i brouzdání v Dunaji či v mořských vlnách na teplých písčitých plážích ...

Když se potok prosmykne Cehnicemi, kterýžto prosmyk se při velkých vodách neobejde bez skřípění zubů starousedlíků a bez hamletovské otázky obnovit či neobnovit nad obcí rybník Třtí, neomylně míří do rovinatého území sudoměřské pánve. V Mladějovicích se spojí se stejnojmenným potokem, protékajícím přímo obcí skalnatými průrvami pod Ovčáckým rybníkem, při povodních pro změnu důvodem skřípění zubů mladějovických starousedlíků. Za vsí malou odbočkou napájí Mlýnský rybník, pod jehož hrází u hájovny míjí hlavní proud obrovitý dub s téměř sedmimetrovým obvodem. Na kmeni je sice zasklený obrázek Panny Marie ale jméno nejmohutnějšího stromu Strakonicka, Žižkův dub, jasně předznamenává do jakých končin potok pospíchá…

Pod mladějovickou hájovnou rozdělí své vody jako v pohádkách na tři části. Pravá se klikatí k rybníku Škaredému, levá obkružuje krásné lužní území mladějovické Bažantnice s torzem jiného Žižkova dubu a pokračuje až k rybníku Potočnému nad Sudoměří. Největší skupinu rybníků sudoměřské soustavy pak napájí část prostřední, takže jméno prvního rybníka na téhle vodoteči, Prostřední, vůbec není náhodné. Mezi ním a nejznámějším (i největším, 35 ha) rybníkem, Markovcem se Cehnický potok na několik metrů přibližuje k monumentální mohyle Jana Žižky z Trocnova v samém středu chráněné kulturní památky Žižkova bojiště u Sudoměře, hojně navštěvované turisty, zájezdy a cyklisty. Parkově upravené prostranství, obklopené kruhem rybníků, v zadumané krajině, kde ozvěna chorálu božích bojovníků našla svůj věčný domov, nenásilně láká k zastavení i k zamyšlení.

Pomalu se uzavírá i cesta Cehnického potoka. Rozdělené vody se soustavou kanálů a stok, v nichž nelze opomenout unikátní technické dílo, tzv. „Vodovod princezny Hedviky“ z 19.století, napájející Šilhavý rybník z výše uvedeného rybníka Mlýnského, znovu setkávají v Potočném rybníce nad Sudoměří. Proběhnou kolem šmolkově modré kapličky Panny Marie u sudoměřské chatové osady a pod dohledem rozervané skály nad soutokem vklouznou do náručí řeky Otavy. Je pravda, že v případě nutnosti může část vody zamířit díky malému rybářskému „přesmyku“ pod Markovcem i do rozlehlého rybníka Řežabince (105 ha) na Písecku, národní přírodní rezervace významné rákosovými porosty a jako hnízdiště vodního ptactva. I odsud však vede další putování opět do náruče řeky Otavy u Chotěbořic.

Voda hrdých Králováků se tak přes všechny překážky, nástrahy a vymoženosti civilizace nakonec vždycky rozplyne, stejně jako my, v rodné krajině „božích bojovníků“…

Nadmořská výška pramene (nad rybníčkem v lese nad Skalami): 560 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Sudoměří): 374 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 186 m
Délka: 12,5 km
Plocha povodí: 34 km2
Průměrný průtok: 120 l/s

Rozbory přesvědčivě dokazují, že kvalita vody Cehnického potoka je velice významně ovlivněna činností člověka. Již přítok do rybníčka v obci Skály, vlastně ze zatrubněné meliorační kapiláry, protékající pod plochami stávajících extenzivních pastvin vykazuje značné bakteriální znečištění, zvýšené organické znečištění (CHSK, BSK) i poměrně veliké množství mechanického znečištění (nerozpuštěné látky). Organické znečištění se dále plynule zvyšuje v průběhu celého toku díky poloze na menších venkovských sídlech, kde nejsou ještě funkční čistírny odpadních vod (ČOV) a samozřejmě v závěru díky sudoměřské rybniční soustavě. Právě uvedení ČOV, například i ve formě „kořenové čovky“ do provozu by mělo být hlavním úkolem všech místních samospráv na toku Cehnického potoka.

Soutěžní otázky :
3.1. Kdo u cirkusu byli tenťáci (cenťáci), kdo dontér a co znamenalo v cirkusácké mluvě „stavět stromy“ ?
3.2 Jaký je princip „kořenové“ čističky odpadních vod ?

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 31. března 2008 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice nebo v redakci Strakonického deníku.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky č.1 a 2 budou uvedeny, společně se jmény výherců ve čtvrtém dílu soutěže dne 1.4. 2008.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, 20. března 2008