3. Rybniční soustavy v regionu dnes

„Každý jednotlivý rybník je, pravda, světem sám pro sebe, ale zároveň i článkem celkového hospodářství rybničního, má svůj účel a zvláštní podřízenost celku. Jenom zrak dobře poučený rozpozná stupeň mistrovství, s jakým tu bylo vše vybudováno nejprostšími technickými prostředky. V době rozkvětu mělo prý panství lnářské tolik rybníků, kolik je dnů v roce…
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 16)

Zlatý věk českého rybníkářství končí třicetiletou válkou. Na území dnešní České republiky, tehdy Českého království a Moravského markrabství je na 180 000 ha rybníků, jejichž plocha bude v dalších stoletích už jen výrazně kolísat a klesat. Válečnými útrapami a později výnosnějšími způsoby hospodaření. Chovem ovcí a nástupem cukrovarnictví díky napoleonským válkám s kontinentální blokádou a nebývalým rozmachem obilnářství, pícninářství a pastevectví v 19. století v rámci uspokojení potřeb průmyslové revoluce. České gubernium sice ještě roku 1786 provede první „daňový“ soupis rybníků za pomoci vytyčení obvodu v krocích a rozdělí je na obecné (určené k chovu ryb), mlýnské a napájecí (zadržující povodně), ale doba kráčí jinam. Po všech historických výkyvech se výměra rybníků v České republice zastaví na dnešních 51 000 ha…Pro srovnání, plocha přehrad je 30 000 ha. Nemalý podíl na výrazné změně hospodářských systémů má „znovuobjevené“ meliorování, měnící tisíce hektarů rybničnatých luk na ornou půdu. Plochy rybničních soustav ve východních Čechách, pardubické a poděbradské, na úrodných polabských nivách, tomuto tlaku, stejně jako mnoho dalších v nerovné soutěži podléhají…

Naše jihočeské, regionální nivy naštěstí tolik úrodné nebyly. Krize českého rybnikářství, podpořená velkou poptávkou po vlně z důvodů válečných, je výrazně zasáhla až ve 2. polovině 19. století. Do té doby sice rybníků v rámci hospodaření velkostatků ubývalo, ale nikoli dramaticky, mimo jiné i z důvodu poměrně stabilního odběru vysoce kvalitního kapra do Bavorska a na Chebsko. Však vojenská mapa z konce 19. století uvádí silnici, vedoucí přes Sedlici, Blatnou, Lnáře a Kasejovice (dnes E 49) jako Fischerstrasse – rybářskou silnici. A zatímco blatenský velkostatek jde cestou rušení velkých rybníků (např. Buzický a Velký Sádlovský o společné výměře téměř 200 ha), velkostatek lnářský cestou rušení rybníků menších, neboť navzdory všeobecné rybniční krizi měl díky rodu hrabat ze Sweerts-Sporcku, na přelomu 18. a 19. století rybníků jako dnů v roce. Pravdou je, že na konci 19. století mluvíme již o pouhé stovce, ale v jejich vodách se mimo jiné prohání z německa přivezený bezzšupinatý špíglák. Rybniční lnářské hospodaření má však stále nejvyšší úroveň, což dokazuje roku 1921 lesní a vodní hospodář Ing. Theodor Mokrý trpělivou šlechtitelsku prací představující ušlechtilou, bohužel poměrně citlivou formu kapra- lnářského modráka.

Po roce 1948 systém velkostatků zaniká vytvořením Státního rybářství Blatná, spravujícího až do roku 1989 většinu rybníků na Blatensku, Rožmitálsku, Březnicku, Strakonicku a Písecku. Využitím nových vědeckých poznatků a pracovních metod dochází k intenzifikaci rybničního hospodaření, mající za následek „zprůmyslnění“ rybářského hospodaření na úkor jeho „přirozenosti a estetiky“. A dnešní tržní mechanismy bohužel nedávají společnostem obhospodařujícím rybníky (největší Blatenská ryba s více než 260 rybníky o celkové výměře přes 1 600 ha, Rybářství Lnáře, aj.) jinou možnost, než tento trend akceptovat.

V jižní části regionu byly rybniční soustavy soustředěny do tří velkých panství, štěkeňského, netolického a protivínského a historický vývoj tu probíhal podobně na Blatensku. Jen již roku 1922 došlo na základě pozemkové reformy ke sloučení rybníků všech tří panství do státního rybářství, které se v roce 1953 vyčlenilo ze Státních statků a lesů Třeboň jako samostatná rybářská firma, dnes pod názvem Školní rybářství Protivín obhospodařující v oblasti mezi Píseckými horami, Šumavou a Českobudějovickou pánví 236 rybníků o výměře 1435 ha.

Krize rybnikářství královského města Vodňan počíná hned třicetiletou válkou, dáním celého města i s rybníky do zástavy vojevůdci Marradasovi a během staletí vrcholí rokem 1870, kdy nebyl ve vodňanském katastru nahnán ani jeden rybník! Rybníky naštěstí nebyly rušeny natrvalo a s počátkem 20. století se znovu hlásí o slovo. Přelomový je rok 1953, kdy veškeré městské rybářství přebírá a začíná na něm hospodařit podle nejnovějších vědeckých poznatků Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, přesunutý do Vodňan z Prahy. Pro soustavu severně nad městem se buduje nová obtoková stoka, samostatně napájející rybníky a jsou dokonce založeny dva nové rybníky, Velký a Malý Ústavní. Současně dochází k velkému odbahňování a vyhrnování přes 300 let neudržovaných vodních děl. Po roce 1989 se městské rybníky vracejí svému původnímu účelu i majiteli a dnes Městské rybářství Vodňany spravuje 20 rybníků o výměře 208 ha.

Není jednoduché v době tržního kapitalismu sladit zájmy a potřeby majitelů rybníků nebo společností, které je obhospodařují, se zájmy především ochrany přírody. Jde o složitou cestu plnou kompromisů, jejímž výsledkem by však mělo být zachování naší krásné jihočeské krajiny…

Soutěžní otázky :
3.1. Co jsou to vlastně „meliorace“ a co byla za napoleonských válek „kontinentální blokáda“ ?
3.2. Kolik procent území České republiky zabírají rybníky a kolik údolní nádrže čili přehrady ?

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 23. března 2009 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 1. a 2. dílu:
1.1 Štěpánek Netolický (asi 1460-1539), Mikuláš Ruthard (narození neznámo, ale 1540 staví svůj první rybník-1576) a Jakub Krčín (1535-1604) se spolu v rybníce Labuť, dokončeném roku 1503, mohli vykoupat v letech 1535-1539 (pokud jak poznamenala slečna Červinčáková uměl Jakub Krčín do svých čtyř let plavat :o)). Správný je i postřeh, že vlastně nemohli, protože původně Střížovický rybník se jmenuje Labuť až od 19. století, ale otázka tenhle „chyták“ neměla na mysli :o).
1.2 Kapr obecný pochází jako druh z oblasti úmoří Kaspického a Černého moře. Do Evropy jej údajně v polovině 13. století přivezl františkánský mnich.

2.1. Mlaka znamená bažinu nebo močál, také slovensky kaluž. Měřičkové byli ve středověku projektanti vodních děl, vyměřující pouze za pomoci krokvice (vodováhy) a provazce na měření délek.
2.2. NATURA 2000 je soustava chráněných území, kterou společně vytváří členské státy EU.

Výherci 1. kola:
Strakonického „žabáka“, tričko,hrneček a samolepky s logem soutěže získává Šárka Koštelová z Cehnic, Marcela Červinčáková ze Štěkně a Lubomír Hájek (prosím kontaktovat přes e-mail).

Výherci 2.kola:
Strakonického „žabáka“, tričko, hrneček a samolepky s logem soutěže získává Stanislav Kosák (prosím kontaktovat přes e-mail), Kateřina Shwarzová ze Strakonic a ZŠ Čestice

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav ale pozor, až od úterý 24. března z důvodu dodělávání propagačních předmětů. Děkujeme za pochopení.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
16. března 2009