2. Soutěž "Březový potok aneb Ecce homo"


(k.ú. Pačejov, Jetenovice, Velký Bor, Svéradice, Babín, Horažďovice, Střelské Hoštice, Dolní Poříčí, Katovice)

„Bohumil (Bohumil Ullrych /1893-1948/ významný jihočeský malíř, přítel L. Stehlíka) chodíval nejraději s panem učitelem na lov ryb a raků do potoka Rachače pod Kátouckou horu. Tehdy ještě zněla vesnice písní cepů dlouho do vánoc a z chalup voníval chléb. Od dětství poznával tak důvěrně celý barvitý život staré vsi, její zvyklosti a ustálený řád, který se v jádře neměnil do první světové války.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.108)

Bohumil Ullrych, potok, ryby, raci, stará vesnice, války… V několika slovech shrnuto putování na vlnkách Březového potoka, přinášejících do rozvolněného Pootaví pozdravy západních Čech. Úředně vytéká z malého rybníčka Blýskota (Blejskota) u Pačejova, pro místní samozřejmě u Pačíva, jak se obec, také úředně, nazývala ještě v 19. století a patří do povodí řeky Otavy. O kilometr severněji, by již patřil do povodí řeky Úslavy. Opravdovým zdrojem jsou ale prameny z močálů na okraji Lindorského lesa a kmotrem starobylá krajina s vrchem Slavníkem a obcemi Velešice a Břežany. Ve jménech zaznívá slovanská historie Prácheňska a v posledním i množství zdejších bělokorých krasavic, jejichž jménem potok vystupuje po celé své délce, ačkoli původně se jmenoval, a zjistíme že nikoli bezdůvodně, Brodský potok.

Sílu nabírá v rybníce Velký Blýskota a potůčkem od Maňovic, vytékajícím z jezera bývalého kamenolomu. Místní ví, že pohled na jezerní hladinu, obklopenou břízami, dodával do posledních chvil sílu do života herci Miloslavu Šimkovi, vzácnému člověku, který tu trávil volné chvíle v zamilované šerifské chatě chráněné totemem. Sám podobně bránil přírodu rozhodným postojem proti vybudování úložiště jaderného odpadu v kraji Březového potoka.

Posílená vodoteč následně proběhne v Jetenovicích pod mostkem ve stínu památné, čtvrttisícileté staré lípy U Podlešáků s obvodem kmene téměř 7,5 m a spěchá k Velkému Boru, rodišti malíře Bohumila Ullrycha. Citlivý krajinář, dvacet let člen České umělecké besedy, často vycházel ve své tvorbě z krásného dětství u Březového potoka i řeky Otavy a symbolicky odešel ze světa v únoru 1948, jako by tušil přicházející nenávratnou změnu tradiční tváře české vesnice.

Druhým významným, nyní téměř zapomenutým „Velkoborákem“, je Sylvestr Krnka. Vynálezce pušky zadovky, jehož patent z poloviny devatenáctého století však nemohl zasáhnou do válečných dějů, odehrávajících se kolem Březového potoka, psaných nejprve husitskými vozy a o více než tři století později vozy francouzských kyrysníků a již výše zmiňovanými brody.

„Boží bojovníky“ připomíná jednoobloukový kamenný most, zvaný Žižkův na úpatí Kněží hory u Katovic, údajně (historikové kladou jeho vznik až do 17. století) postavený pro přesun vojska přes potok na tehdy jediné schůdné stezce ze Strakonic na Horažďovice. Následovala úspěšná (jak jinak) bitva s „oblíbeným“ vojskem panské jednoty u Malého Boru a již méně úspěšnější Žižkovo poslední „podívání se“ na hrad Rabí. Můstek je atraktivní zastávkou na hojně využívané cyklostezce z Katovic podél řeky. Jen vody se pod ním nedostává, protože Březový potok byl výrazně postižen rekultivacemi a s nimi souvisejícím narovnáváním toku, takže nyní v klidu plyne nedaleko mostku kolem Kněží hory v novém, nepřírodním korytě.

Téměř po celé, více než dvacetikilometrové délce vlastně ztratil svůj přírodní charakter s typickými meandry a bažinatými loukami, které se při neexistenci mostů stávaly při velkých vodách nebezpečnými pastmi. Z jedné neunikli tři vojáci francouzského vojska, protahujícího pootavskou krajinou směrem z Horažďovic na Katovice, v rámci Válek o dědictví rakouské (1742 –1743). Rozvodněný a rozbahněný potok, převrátil při brodění jejich vůz a smutný vojenský osud připomíná, na samé hranici jižních a západních Čech, kamenný pomníček zvaný Ecce homo – Ejhle člověk. Nesmyslnost válek jemně zvýrazňuje skutečnost, že leží v katastrálním území obce Hlupín ...

Bohužel, rekultivace připravily Březový potok také o v úvodu zmiňovaný Rachač (Rachář), část toku ústící do Otavy, původně tvořený několika tůněmi s velkým výskytem raků a ryb, Jméno odvozené jak od možného „ráchání“ ve vodě, tak přeneseně od názvu „Rakáč“, místa s velkým výskytem raků, jejichž populaci však tady i v celé Evropě před první světovou válkou zdecimovala vlna račího moru.

Pro vodáky, hojně sjíždějící Otavu, je soutok s Březovým potokem nad romantickou vápencovou skálou, z níž údajně v básni F.L. Čelakovského Svatební den skočilo do vln koňské spřežení s pyšnou nevěstou řízené samotným ďáblem, vítaným zpestřením. Chvíli mohou pádlovat jako objevitelé proti proudu potoka, chvíli v něm pozorovat rej rybí drobotiny nebo hledat lastury škeblí. Perlorodky, symbol čistoty, však bohužel na vykameněném dně nenajdou, ale určitě potěší setkání s létajícím drahokamem ledňáčkem a posezení na lavičce při melancholickém zpěvu řeky. A přímo nad soutokem láká k návštěvě Kněží hora, provrtaná nepřístupnými !! štolami, zbylými po těžbě grafitu ze začátku 20. století a s vrcholovými zbytky keltského a později, od 8. stol. našeho letopočtu, slovanského hradiště.

Naši předci si svou „zlatonosnou“ oblast dobře hlídali. Stejně jako Březový potok. U pramene Velešicemi, u ústí hradištěm na Kněží hoře a ve střední části mohylami v Zádušním lese nad Střelskými Hošticemi, dokazující přítomnost mohylového lidu kultury halštatské, česky starší doby železné (8.- 6. stol. p.n.l.).

A snad si jej zdárně ohlídají pro další a další generace, přes neustálý spěch a stres, i lidé mladší doby atomové (21. stol. n.l.) …

Nadmořská výška pramene (rybníček Blejskota u Pačejova): 498 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Kněží horou u Katovic): 401 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 97 m
Délka: 21,5 km
Plocha povodí: 116 km2 (v Babíně 50 km2)
Průměrný průtok: 160 l/s

Rozbory: E.coli Kolif.b. pH CHSK BSK5 Dusičnany Chloridy Dusík cel. Nerozp.látky
(KTJ/1 ml) (KTJ/1 ml) ( mg/l) (mg O2/l) (mg/l) (mg/l) (mg/l) (mg/l)
Horažď.Před. 10 2000 8,0 13 3 7,0 42,0 4,7 méně než 1
Soutok 5 900 8,0 19 5 4,0 38,5 3,7 9

Výrazně vodnatý Březový potok je značně poznamenán rekultivačními pracemi z minulosti a většina jeho toku je narovnána (typický znak Březového potoka) a vede mezi loukami a poli. V některých úsecích zcela chybí doprovodné břehové porosty, ale na druhou stranu je voda relativně čistá (viz nízké hodnoty BSK), s bohatým rybím životem, takže je využívána jako rybářský revír. Využití pro rybniční hospodaření je výrazně menší.

Rozbory ukazují poměrně velké bakteriologické znečištění vody, zajímavé je zásadité pH (8), díky částečnému vápencovému podloží celého území.

Soutěžní otázky :
2.1. Co znamená význam „Ecce homo“ a kdo byl u starých Slovanů Veles ?
2.2 Co v rozboru znamená pojem BSK5 ?

Na otázky je možno odpovídat do úterý 25. března 2008 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice nebo v redakci Strakonického deníku.

Z důvodu zapojení se co největšího množství školních kolektivů je uzávěrka pro soutěžní otázky 1. dílu (Brložský potok) prodloužena také do 25. března 2008 !!

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
16. března 2008