2. Rybniční soustavy regionu (2.část)

„Pohled střízlivý uvidí ve Vás jen užitkovou nádrž pro chov ryb, ale jak vám křivdí! Pro mne jste pohledem oka božího ve dnech pohody i přísným zadíváním zraku Moranina v jitrech zimních šer. Ve vás je ztajen věčně se proměňující výraz této krajiny, její spanilá lyričnost, celá bohatá škála proměn a vztahů.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 12)

Jižním směrem od zadumaného Blatenska rybničních soustav znatelně ubývá. Osobitou a přírodně krajinářsky dokonalou je malá soustava mečichovská, zvaná Bílý kámen, zařazená do soustavy evropsky významných lokalit NATURA 2000. Soustava rybníků na Řepickém potoce zase odkazuje k renesanční historii řepického panství spjaté s postavou Jana staršího Hodějovského z Hodějova erbu zlatého kapra v modrém poli (!). Samotný potok je symbolickou spojnicí mezi Blatenskem a Strakonickem, protože vytéká z rybniční soustavy pod Chrášťovicemi a ústí za Strakonicemi do řeky Otavy.

Kdysi zlatonosné, perlonosné, voronosné, rybonosné, ale nikdy rybníkonosné. Přestože je největší a nejvodnatější řekou regionu, její místy velice široká štěrkopísková údolní niva nebyla díky své propustnosti vhodná pro zakládání rybníků, natož rybničních soustav takže ke slávě jihočeského rybnikářství výrazněji nepřispěla. Šumavou zrozená řeka alespoň zanechala tůně v bývalých meandrovitých nebo slepých ramenech a ve vlnách sejpů, vzniklých těžbou zlata nebo písku.

V jejích „nerybničních“ stopách protéká i šumavská družka Volyňka, na horním toku výstižně zvaná Třeštilka, což opravdu není vhodné doporučení pro výstavbu rybníků. Stejně jako Otava vypomohla s pohonem mlýnů, pily nebo valchy, ale víc po ní nelze chtít. Čestnou výjimkou budiž přímo na okraji Strakonic rybník Blatský, zřízený v bažinách říční delty novými vlastníky strakonického panství, johanity, nikoli z důvodů hospodářských, ale ryze hradně obranných. Až později založili rytíři na velkostatku menší rybniční soustavu u Velkého městského lesa V Holi, s největším rybníkem Velkoholským.

Při pohledu na mapu se zdá, že Otavě křivdíme a že rozsáhlá rybniční soustava Čejeticko-sudoměřská východně od Strakonic nemohla vzniknout jinak než přispěním vodnaté řeky. Zorkovický a Mladějovický (Cehnický) potok by však velmi ostře protestovaly. Zorkovický, podpořený potokem s příznačným názvem Rybniční, určitě za soustavu čejetickou, s největším rybníkem Třetinou, Mladějovický za soustavu sudoměřskou, s největším Markovcem, kde již na počátku 15. století uvázli železní páni, pronásledující husitský houfec u Sudoměře. Zdejší soustavy už svým charakterem připomínají rybníky třeboňské, protože jsme v nejsevernější sníženině bývalého rozlehlého třetihorního jezera, zabírajícího dnešní třeboňskou, českobudějovickou a vodňanskou pánev, kolébku jihočeského rybnikářství. A malou soustavou albrechticko-drahonickou se známou baštou Kunšovy přecházíme právě na Vodňansko.

Počátek vodňanské rybniční soustavy v sobě opět nese pečeť Karla IV. Podle pověsti i proto (historikové prominou), že v malém Záhoříčku na Vodňansku se Otec vlasti údajně narodil, když jeho matka Eliška prchala před prchlivým mužem Janem. Janem, který roku 1335 potvrzuje Vodňanům některá privilegia, ale ještě bez zmínky o rybnících. Město, jako středisko na obchodní povoznické stezce tehdy využívá bažinatou oblast povodí Blanice pouze pro posílení své bezpečnosti. Později je mu vzorem, i díky společně využívanému Radomilickému potoku s rozlehlým Strpským rybníkem, blízké hlubocké pernštejnské panství a poprvé vidíme rybniční soustavu zřizovanou nikoli šlechtou nýbrž královským městem. Je ukončena 1528 dobudováním největšího rybníka soustavy, Dřemlinského, s využitím více než sedmikilometrové napájecí stoky z řeky Blanice, vytvářející ve městě typická „benátská“ zákoutí. Charakterem navzájem propojených rybníků s využitím naháněcích stok jsou městské vodňanské rybníky „klasické“ třeboňské rybniční soustavě nejbližší.

A pro úplné spojení využijeme populárního Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, který se ve službách mocných Rožmberků zasloužil o rybníkářský rozkvět nejen jejich třeboňského, ale i velmi ceněného libějovického panství. Mladý Krčín byl výrazně ovlivněn opatem borovanského kláštera Řehořem Škaldou, který jej vyučil geometrii, matematice a umění vysoušení bažin a mokřin. Opat rozpoznal Krčínův talent a daroval mu i plány rybníků z okolí Paříže, získaných od rytíře de Condé (opravdu jeden z hrdinů románu Královna Margot od A. Dumase). Určitě nechybil a plány se dostaly do rukou nejpovolanějších. Na Libějovicku v 2.pol.16. století pouť mladého nadějného „měřičky“ započala budováním několika rybníků a stokou, jako jedinou po něm nazvanou Krčínovou. Vede z Černěveského rybníka a napájí, zdánlivě přes kopec, rybník se zvláštním jménem Mlaka, dnes Jezero, na okraji libějovické rybniční soustavy.

Došli jsme na hranici regionu a pokračováním jsou navazující soustavy hlubocké a netolické, kde vlastně „český rybníkářský zázrak“, v osobnostech Viléma z Pernštejna a Štěpánka Netolického, explodoval. Je vidět, že rybniční soustavy našeho regionu jsou těsně spjaty s nejvýznamnějšími jmény české rybníkářské historie a o tom se ještě mnohokrát při dalších setkáních přesvědčíme…

Soutěžní otázky :
2.1. Co znamená pojem „mlaka“ nebo „mláka“ a kdo to byli „měřičkové“ ?
2.2. Co je vlastně soustava NATURA 2000 ?

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 16. března 2009 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

UPOZORNĚNÍ:
Vzhledem k tomu, aby se do soutěže třídních kolektivů mohly přihlásit i opozdilci, mohou třídní kolektivy posílat do pondělí 16. března 2009 ještě i odpovědi na první soutěžní otázky z 3. března 2009..

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
9. března 2009