2. Lesy jižního Blatenska – mezi rybníky

Kupcovy, Hora, Mýť, Zákupy (k.ú. Blatná, Tchořovice, Mračov, Vrbno, Blatenka, Lažánky, Záboří)
Rošický les, Balkov, Trchov (k.ú. Čekanice, Mačkov, Němčice, Jindřichovice)

„U Velkého Pálence se v hajnici narodila moje maminka. Procházím ne bez dojetí touto končinou jejích dětských let…Pěšinou mezi lesy mířím k rybníku Ostrému pro několik vzpomínek čistě osobních. Vyvolávám si krajinu dětství své maminky, která před šedesáti lety chodívala z hajnice u Ostrého do zábořské školy. Už tu nebydlí hajní a hajnice je pronajímána letním hostům…
Rošice. Je to myslivna v lesích, zastíněná stmívavou zelení rozložitého klenu, v její blízkosti kaplička a panský dvůr nedaleko lesního jezírka, do jehož tmáně se propastně propadá černý stín převysokého smrku, několik rybníčků, stromů a pěšin . . . ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 41,46,96)

Blatensko a Lnářsko jsou krajinou lesů a rybníků. Z nekonečných a tmavých brdských lesů přecházíme do lesů světlejších, rozptýlených hladinami rybníků, kde kromě buku svítí i olše, břízy a duby. Jen tady mohly vzniknout typické hospodářská stavby – hajnice, kombinace lesnické hájovny a rybářské bašty. Staly se význačnými orientačními body a němými svědky historických změn nejen v lesích a na rybnících a budou nás provázet celé dnešní putování.

U hlavní silnice, v půli cesty mezi Blatnou a Tchořovicemi, leží Kupcovy, středisko společnosti Dvůr Lnáře s velkými sádkami. Za nimi začíná zalesněné území vrchu Kupcovy (483 m n.m.) a Hory (492 m n.m) s přibližnou výměrou 400 ha a nezbytnými balvanitými vrcholky. Z pohledu výletníka určitě nejkrásnější část Blatenska, protože lesy jsou pěšinami a cyklostezkami propojeny s množstvím rybníků. U prvního, Starého, překvapí v háječku pozapomenutý památník „Padlým ve světové válce ze statků Lnářských“, s citátem: Proč nenávidět se a bojovat, když mír nám hlásá celý boží svět, což není možno žíti v pokoji ? Z patnácti zmařených mladých životů jich šest patřilo hajným, jeden revírníkovi…

Rybníky Radov a Smyslov (u něj stojící hajnice Brdy nám připomene minulé putování) ohraničují západní hranici území, zcela obklopené lesem jsou Vitanovy a Hadí, mezi nimiž vyrostla chatová a rekreační osada. Bohužel vitanovská hajnice U Jezírka sice vítá turistu optimistickým nápisem Lesům zdar, ale rozpadlý plaňkový plot v zanedbaném sadu je více než vypovídající...

Více štěstí měla hajnice u Velkého Pálence, při okraji lesního komplexu Hora. Roku 1925 v ní byla zřízena první vědecká hydrobiologické stanice Československa, spadající pod Přírodovědecké fakultu Univerzity Karlovy. O čtyřicet let dříve se pod jejím krovem narodila matka spisovatele a básníka Ladislava Stehlíka. Blízká lesní školka zajišťuje sadbový materiál pro rozlehlé lesy, poznamenané častými větrnými smrštěmi. Další z hajnic, U Hudečků, opravená a obývaná milovníky koní, vítá turisty přijíždějící od Blatné. U ní začíná silniční lesní tunel v délce přes tři kilometry, končící až u Vrbna. Odděluje lesní komplexy Kupcovy a Hora od lesů Mýť a Zákupy o celkové výměře přes 450 ha, s dominantou rybníka Velká Kuš.
Pro posouzení přírodně krajinářské hodnoty území byl pro celý bývalý okres Strakonice zpracován v roce 1998 tzv. územní systém ekologické stability (ÚSES). Určitě není náhoda, že oblast, kterou dnes procházíme byla vyhlášena jako nadregionální biocentrum s číslem 1 s touto charakteristikou: Biocentrum tvoří rozsáhlá oblast jižně od Tchořovic o celkové výměře 1 807 ha s velkými plochami rybníků, lesních komplexů a méně i přirozených luk. Větší část plochy biocentra, převážně v táhlých svazích a na temenech nízké pahorkatiny zaujímají kulturní smrkové lesy, převaha porostů věku tyčovin a kmenovin, místy s příměsí borovice a jedle, ojediněle dub, modřín a bříza. Výskyt lužních podmáčených lesů.

Směrem východním, mezi Jindřichovicemi a Čekanicemi se zhruba na 290 ha rozkládá komplex Rošického lesa. Jednolitostí, nepřerušovanou plochami rybníků a tajemností, trochu připomíná porosty Brdské, s typickými vzrostlými semennými buky. Častěji ale narazíme na aleje mohutných dubů, z nichž některé jsou vyhlášené za památné. Poetické jméno Rošice nese panský dvůr velkostatku bratronického při západním okraji lesů. Přes řadu přestaveb a „kotrmelcových“ osudů po roce 1945 stále díky kamenným zdem a zídkám připomíná středověkou tvrz. Poslední památný smrk se ještě zhlíží v lesním jezírku, ve dvoře sice není zavedena elektřina, ale lidé tu stále žijí. A příběhy které vyprávějí by si zasloužily důkladnější literární zpracování… Bratronická část lesa ještě zaujme rybníčkem Kozinou u Jindřichovic, jedním z nejkrásnějších lesních rybníčků Blatenska vůbec a určitě neogotickou, nově opravenou hrobkou rodu Battagliů u rybníka Chvalov.

Ne příliš pohodlnou cestou dojdeme k Rošické myslivně. Patřila již k panství čekanickému a tvořila ji myslivna pro pana lesního (revírníka) a hajnice pro hajného. Situace podobná šumavskému Březníku z románu Ze světa lesních samot, kde v myslivně bydlel revírník Kořán a v hájovně hajný Vavruch s krásnou Katy, která tolik zamotala hlavu mysliveckému mládenci Svijanskému… O Katy na Rošicích nevíme, ale zdejší paní lesní v 80.letech 19.století se jmenovala Marie Schnurpfeilová a na dvoje prázdniny (1883 a 1885) k ní přijel synovec František Xaver Šalda. Na Rošice vzpomínal vždy s láskou, možná i proto, že jeho osamocený život mu přes veškerou literární slávu připravil spíše hořké chvilky. Nedaleko myslivny, při silnici na Čekanice, je skrytá nově opravená lesní léčivá studánka, která před dvěma sty lety zachránila oko majiteli panství, baronu z Helversenu. Patří k ní kaplička Panny Marie, spojující Rošický les s lesními komplexy Balkov a Trchov (společná výměra asi 170 ha). Kapličku stíní rozložitý památný buk Dr. Josefa Velenovského, rodáka z Čekanic, celosvětově uznávaného botanika a mykologa, jehož první, ještě nevědecké bádání, často zavedla do zdejších lesů.

Opouštíme lesy Blatenska. O žádných jiných již nebude básník Ladislav Stehlík psát s takovou láskou a něhou, úctou a porozuměním, protože v nich prožil dětství a po celý život se do nich vracel.
Každý z nás by měl mít takové „své lesy“ . . .

Soutěžní otázky :
2.1.Kdo je autorem románu Ze světa lesních samot a koho si nakonec vzala za muže krásná Katy Vavruchová ? Myslíte si, že F.X. Šalda četl román Černí myslivci ?

2.2. Kdy v 19.století postihla Šumavu největší větrná kalamita a co znamená označení „zlatý brouček“ ?

Nesoutěžní otázka:

Jak se jmenuje životní družka hajného Robátka ??

Z důvodu školních prázdnin a tudíž pomalejšího rozjezdu je na otázky 1. a 2. kola soutěže možno odpovídat do středy 16. března 2011 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Text : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
1. března 2011

LESNICKO-DŘEVAŘSKÝ VZDĚLÁVACÍ PORTÁL MEZI STROMY

A protože už víte, že naše putování po lesích není samoúčelné, ale je součástí Mezinárodního roku stromů, využijeme i poznatků, které lze jinak najít na velice zajímavém odkazu Lesníkův učeň na stránce : http://www.mezistromy.cz/cz/lesnikuv-ucen (a nebo jen na Googlu prostě zadejte MEZI STROMY :o))

Jaro
Začíná v době jarní rovnodennosti, kdy je den stejně dlouhý jako noc a tepla stále přibývá. A právě světlo a teplo probouzí ze zimního spánku celou přírodu. Stromy začínají pučet a ukazovat nové listy a větvičky, za země vyrážejí nové rostlinky. Většina zvířat má na jaře mláďata a ptáci se vracejí domů ze svých zimovišť. Všechno je v pohybu, roste a rozvíjí se s ohromnou energií. To, co se děje v přírodě na jaře, můžeme přirovnat ke zrození a prvním letům života člověka.

Březen

Březen je měsíc přeměny zimy v jaro, čas tajícího sněhu a probuzení života.
· Stromy jsou připraveny k pučení, v lese můžete najít první posly jara – bledule a sněženky.
· Z jihu se již vracejí některé ptačí druhy (lindušky, sluky, čápi, vlaštovky...) a ptačí zpěv je stále intenzivnější.
· Zajíci a jezevci mají mláďata a ve stojatých vodách se shromažďují k páření obojživelníci – skokani, ropuchy a čolci.
· Vyletují včely a probouzejí se první motýli - hlavně babočky a žluťásci řešetlákoví.
· Netopýři se probouzejí ze zimního spánku.

Práce v lese
· Lesníci sbírají šišky modřínu a borovice, končí sběr šišek smrku.
· Provádějí předosevní přípravu u buku, jedle a douglasky.
· Provádějí síje ve sklenících.
· Vyzvedávají sazenice z lesních školek a začínají s jejich výsadbou.
· Zásoby sazenic ukládají do sněžných jam a klimatizovaných skladů.
· Zahajují výchovné těžby (probírky) v porostech do 40 let.
· Dokončují mýtní těžby u listnáčů a borovice.
· Kácí stromy napadené kůrovcem (lýkožroutem smrkovým).
· Kladou stromové lapáky proti lýkožroutu smrkovému.
· Instalují mechanicko – chemické lapače na lýkožrouta smrkového.
· Provádějí jarní kontroly housenic ploskohřbetky smrkové.
· Rozmisťují budky pro užitečné ptactvo.
· Myslivci sčítají jarní kmenové stavy zvěře.
· V březnu začínají klást mláďata bachyně (samice prasete divokého).

Pozorování
· V březnu je vhodná doba pro vyvěšení ptačích budek.
· Všimněte si baculatých čmeláků, kteří poletují u země, prohledávají různé otvory a nevšímají si rozvitých květů – jsou to samičky hledající vhodné hnízdo.
· Mravenci, kteří byli v zimě zalezlí v hloubi mraveniště, při určité teplotě vylézají na povrch své „kupy“. Nahřejí svoje tělíčka a vyhřívají jimi vnitřek mraveniště. Jsou to tzv. „teplonoši“. Teprve později se rozlézají po okolí.