10. Soutěž "Zorkovický potok aneb Bylo nebylo, dávno tomu…"


(k.ú. Milejovice, Kuřimany, Sudkovice, Třešovice, Zorkovice, Jinín, Čejetice)

„Ptaje se po místních znamenitostech, vyzvěděl jsem, že nebudu zklamán, navštívím-li Dobrou Vodu. Stoupal jsem k lesu, odkud se rozevřel nádherný rozhled do širokého kraje. Je možno přehlédnout značnou část otavského údolí až za Katovickou horu, dýmavé Strakonice, vrchy nad Jinínem i jihozápadní obzor, zavrcholený Ostrým.“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.219)

A současně s pohledem, otevírajícím se poutníkovi na Pootaví, přehlédne od Dobré Vody i celé území, chtělo by se říci Pozorkovickopotočí. Kniha Popis politického okresu Strakonického z roku 1922 sice klade pramen Zorkovického potoka mezi lesnaté chlumy Vráž, Brdo, Červenou a Stráně nad Kuřimany, odkud přibíhá coby Třešovický potok, ale ve skutečnosti jej nutno hledat u zrodu Sudkovického potoka, v podmáčených loukách bývalých pastvišť za vrchem Čihadlem nad Stříteží.

Ve jménech Čihadlo, Brdo, Vráž se ocitáme na území bývalých králováckých obcí, plném místních pověstí a bájí, doplněné léčivým pramenem Dobré Vody, vytékajícím zpod výklenkové kapličky. Lesnatou Vráž, ve staroslovanském jazyce místo pochmurné, případně léčivé (senzitivní osoby zjistí, že zde je pochmurně léčivo či léčivě pochmurno, i když charakter místa obrazně i doslova v posledních letech výrazně prosvětlily větrné a kůrovcové kalamity), jakoby oba potoky, Sudkovický i Třešovický, obepínají.

Dále pokračují téměř rovnoběžně severním směrem a před svým spojením u Třešovic vymezují území plné již zmiňovaných pověstí, začínajících obligátním „Bylo, nebylo, dávno tomu...“ Milé na poslech je vyprávění o vzniku obce Kuřimany skrze panenku Marii a andělíčky, změněné pro zbloudilého zemana v kvočnu s kuřátky. Opakem tragický příběh bratrovraždy a následné sebevraždy na vrchu Bratružel nad Třešovickým potokem. Každý z bratrů byl jiný, což plně platí i o obou bratřích potocích.

Třešovický je po přírodním počátku výrazně svázán civilizačními povinnostmi, díky nimž se v prostoru rekultivované skládky teplárenského popílku nad Kuřimany, ukryje na několik stovek metrů dokonce pod zem a poté musí „skousnout“ nepříjemné narovnání a vydláždění toku, které se snad časem v rámci revitalizace změní v přírodě bližší meandry a tůňky. Zajímavostí je, že i na tak malém potoce si v rybníčcích první části rekultivované skládky nalezla zalíbení vydří rodinka.

Mnohem mohutnější Sudkovický potok, který ironií osudu Sudkovicemi vůbec neprotéká, si po valnou většinu toku užívá přírodní svobody a volnosti v podmáčených údolních nivách a stihne napojit ještě několik menších rybníčků. Za Třešovicemi vstřebá svého menšího bratra a pospíchá dále k severu již coby Zorkovický potok, vstříc dalším, bohužel povětšinou tragickým příběhům.

Však i jména doprovázejících míst jsou dostatečně výstižná, např. U Staňkových kříže, Šibenice, U kata nebo Na žalosti, přičemž v názvu posledního zaznívá přímo šplouchání samotného potoka. Mlynář v Zorkovicích svým nezřízeným životem způsobil smrt své ženy i dítěte a jen boží muka Na žalosti, s malou studánkou, vzniklou údajně ze slz nešťastné mlynářky, zůstala jako vzpomínka na lidské neštěstí.

Naštěstí je posledním příběhem tragika potoka vyčerpána, takže se dál již může plně věnovat svému hlavnímu poslání, opět příznačně vepsanému tentokrát v místech zvaných V rybníce, V potocích a Nad potoky pod Jinínem. Úpravnou vesnicí, která bylo v období před třicetiletou válkou dokonce městečkem, ale následné útrapy vykonaly své.

A Zorkovický potok plyne dál. Nejprve přijme značně rekultivovaný potůček od nebřehovických rybníčků, následně příznačně zvaný potok Rybniční od cehnických rybníků a takto inspirován se nakonec do tvorby celé soustavy velkých rybníků nad Čejeticemi zapojí sám. Způsobem aktivně pasivním, znamenajícím, že rybníky Číšť, Starý, Nový, Trnov, stejně jako čejetické sádky sice vzorně napájí nátokovou strouhou, přičemž však neztrácí svou identitu a pokojně si je obtéká svým korytem.

Mnohem méně pokojní jsou rybáři, protože zdejší rybniční soustava se stala snad nejoblíbenější, turisticky moderně řečeno „destinací“ pro houfy hladových kormoránů, kteří ji nikdy neopomenou při svých pravidelných jarních a podzimních tazích navštívit. Ani další zvláště chráněný živočich, vydra, byť říční, nepohrdne nabízeným jídelníčkem, nyní ještě rozšířeným zdařilým odbahněním rybníka Starého.

Poslední obec na toku, Čejetice, si Zorkovický potok doslova a do písmene „vychutná“, včetně elegantního dvouobloukového kamenného mostku a opravdového brodu, za což zaplatí výrazně zhoršenou kvalitou vody na posledních stovkách metrů před splynutím s vodami řeky Otavy, přírodním korytem, vymletým v mocných hliněných nánosech. Ke cti čejetických nutno dodat, že si jsou situace vědomi a výstavbou nové čistírny odpadních vod Zorkovickému potoku přítomnost v obci a svým způsobem poslední chvíle života určitě „zpříjemní“.

Aby mohl pod kapličkou Svaté Anny, čistý a umytý, vykládat novým kamarádům příběhy o kapkách dobré vody, které si přinesl věnem z králováckých volyňských vrchů, o pověstech, které nebyly vždycky jen pověstmi, ale drsnou realitou venkovského života nebo o kormoránech, kterým tolik chutnají kapři, vyživení jeho vodou…

Ale to už je povídání určené jen řekám, říčkám a potokům od pramenů k ústí… Tak zase někdy nashledanou…

Nadmořská výška pramene (za Čihadlem nad Stříteží): 600 m n.m.
Nadmořská výška ústí (pod Čejeticemi): 378 m n.m
Výškový rozdíl pramene a ústí: 222 m
Délka: 16,5 km
Plocha povodí: 34,3 km2
Průtok ústí: 130

Rozbory: E.coli Kolif.b. pH CHSK BSK5 Dusičnany Chloridy Dusík cel. Nerozp.látky
(KTJ/1 ml) (KTJ/1 ml) ( mg/l) (mg O2/l) (mg/l) (mg/l) (mg/l) (mg/l)
Dobrá Voda 0 200 7,4 4 1 16,0 23,0 3,2 méně než 1
Jinín 5 1100 7,8 9 2 5,0 32,0 6,8 - „ -
Čejetice 5 1200 7,9 19 8 1,0 32,0 2,7 43

Zorkovický potok je klasickým menším vodním tokem strakonického regionu. Na horním toku je místy výrazně regulovaný a jeho využití pro tvorbu rybníků a rybníčků je minimální. Situace se výrazně mění na spodním toku, kde spoluvytváří rozsáhlou rybniční soustavu, což se v závěru toku výrazně projeví na kvalitě vody.

Zcela zřetelný je značný nárůst bakteriálního znečištění v celém průběhu potoka, stejně jako postupný nárůst hodnot BSK a CHSK, značících biologické znečištění vody. Na spodním toku se také výrazně projevuje znečištění toku nerozpustnými látkami, způsobené jednak průtokem rybníky a sádkami, zejména výrazným nárůstem znečištění v prostoru obce Čejetic. Lze doufat, že nová ČOV v obci významně přispěje ke zlepšení celkové kvality vody v Zorkovickém potoce a na tento problém by se měly zaměřit i všechny další obce ležící na toku.

Soutěžní otázky :
10.1. Jaké tři typy ochrany rozeznává zákon o ochraně přírody u zvláště chráněných druhů živočichů ?
10.2. Uveďte alespoň pět příkladů našich chráněných živočichů a která světová organizace má ve znaku pandu velkou ?

Správné odpovědi a výherci na otázky 8. dílu:
8.1. Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11.6. 1881. Podruhé po vyhoření 18.11. 1883 a potřetí 18.11. 1983 po celkové rekonstrukci. Národní muzeum bylo slavnostně otevřeno 18.5. 1891.
8.2. Mamuti a spol. žili na našem území ve starších čtvrtohorách, v období pleistocénu (doba ledová), zhruba před 10-40 tisíci lety.

Výherci 8.kola:
Knihu Toulavá kamera V., tričko, hrnek, samolepky s logem soutěže získává ZŠ Dukelská 8.C,
tričko, hrnek a samolepky s logem soutěže ZŠ Bavorovská Vodňany 8.B a ZŠ Čelakovského 7.A

Ceny nutno vyzvednout na MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Smetanova ul.(bývalý okresní úřad), 3. patro, kancelář č.57, Ing. Šobr

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 12. května 2008 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice nebo v redakci Strakonického deníku.

Tímto 10.dílem končí celý seriál Od pramene k ústí aneb Řeky, říčky, potoky Země zamyšlené a v úterý 20. května budou vyhlášeny výsledky soutěže jednotlivců za díly 9 a 10 i celkové výsledky soutěže školních kolektivů.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
9. května 2008