1. Rybniční soustavy regionu (1.část)

„Procházíš-li krajinou lnářskou nebo blatenskou, nemysli, že zdejší rybníky vznikly náhodně. Jsou to důmyslné soustavy vodního díla a vyžadovaly zvláštní znalosti, rozmyslu a zkušenosti, vždyť mnohé z nich plánoval sám pan Jakub Krčín z Jelčan, zakladatel rybnikářství rožmberského, a ten byl přeci ve své době rybnikářem nadmíru slavným“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 16)

První tisíciletí po Kristu. České země nuceně opouštějí šikovní Keltové, pošťuchují se tu Římané s drsnými Germáni, pak delší dobu nikdo a od 6. století přicházejí pod Říp přírodně drsní Slované. Z bažinaté oblasti dnešního rusko-polského pomezí kolem řeky Pripjat a kromě mléka a strdí mají velice rádi i ryby. Už ví jak je lovit a uchovávat ve stojatých vodách umělých jezírek či přehrazených slepých říčních ramen nebo potoků a prvním vodním dílům říkají srozumitelně staroslovansky „stavy“, názvem dodnes užívaným v Polsku pro označení jezera. Kromě ryb slouží i k obraně sídel a jako zásobárna vody.

S příchodem křesťanství jsou stavy stále více využívány pro zajištění ryb jako postního jídla řeholníků (Benediktini z Itálie, Cisterciáci z Burgundska) nově zakládaných klášterů v Čechách, s využíváním zkušeností přivezených v rámci křížových výprav z Palestiny. Vznikají první rybníky.

Češi jsou šikovní a mají pro jejich budování ideální podmínky. S příchodem Lucemburků (1310) získávají nové poznatky o využití kamenných hrází a čapů u vodních děl z Francie a Itálie a Karel IV. nařizuje povinné stavění rybníků, nejen z hospodářských, ale i z čistě ekologických důvodů! Na velký rybniční třesk je zaděláno. Roznětku odpaluje na konci 15.století šlechtic Vilém z Pernštejna, zakládáním rozsáhlé rybniční soustavy na Pardubicku. Vynikající ekonom a hospodář propojuje umělým (35 km) Opatovickým kanálem z Labe do Labe přes 300 rybníků. Navíc získává na českém jihu panství Hluboká, kde v letech 1490–1492 buduje na Soudném potoce rybník Bezdrev, součást další rybniční soustavy a stává se vzorem jihočeským šlechticům v rybničním hospodaření, v novém a převelice významném zdroji majetku šlechty, protože o ryby, nejvíce kapry je veliký zájem hlavně v Rakousku a v Bavorsku.

Příkladu následují jihočeští šlechtici a těžiště činnosti se přesunuje z úrodného Polabí a Pardubicka do méně úrodných, o to však na podmínky rybnikářství vhodnějších jižních Čech.. Rožmberkové, páni z Hradce, Krajířové a další a během 16. století mění svá panství na pokladnice „rybničních klínotů, jimiž Bůh hledí na lidi“ jak již o století dříve nazývá rybníky Tomáš Štítný ze Štítného. Štěpánek Netolický řeší rybniční soustavu „na pláni Třeboňské“ se svou Strúhou, později nazvanou Zlatou stokou a buduje Horusický rybník, dodnes nejvýnosnější hospodářské rybniční dílo u nás. Mikuláš Ruthard z Malešova jej následuje rybniční soustavou kolem Chlumu u Třeboně s rybníkem Staňkovským, pro změnu nejhlubším a kubaturně největším u nás. A Jakub Krčín z Jelčan završuje slávu jihočeského rybnikářství a „zlatého věku českého rybníkářství“ dotvořením třeboňské soustavy a vytvořením Rožmberka s Novou řekou. České země mají na 180 000 ha rybníků a už nikdy to nebude více (v roce 2008 je to 51 000 ha).

A náš region, využívající dosud rybníky spíše jako obranný prvek hradů, hradišť a tvrzí? ?? Stojí v první linii českého rybnikářství. Podnětný impuls Karla IV. využívají nejprve vladykové lnářští, protože na sousedním, rožmitálském panství hospodaří od roku 1347 pražské arcibiskupství a zakládá v podbrdské krajině několik menších rybníků. Arcibiskup Arnošt z Pardubic je kromě církevní autority i vynikajícím hospodářem a mimo jiné právě on obrátil tímto směrem pozornost Otce vlasti. Zajímavostí je, že po kratší přestávce, zůstalo panství, s největším rybníkem Drážským (19 ha) ve vlastnictví arcibiskupství až do roku 1948. Lnářská rybniční soustava na Smolíveckém, Závišínském a Mračovském potoce vzniká o půldruhého století dříve než soustava třeboňská a za Volfa Novohradského z Kolovrat, rodinného přítele rodu Rožmberského, ji pomáhá dotvářet i slovutný Jakub Krčín z Jelčan, využívaje přitom svých oblíbených obtokových stok u rybníků Nového, Diváka a Struhového. Unikátní je soustava rybníků na Mračovském potoce severně od Vrbna, navzájem se „nahánějících“, s nejrozlehlejší Velkou Kuší (52 ha), patřící do rozlehlejší soustavy průtočných rybníků tchořovických.

Zkušenosti lnářských velmi rychle přebírá sousední Blatensko, s bažinatým územím podél řeky Lomnici. Rozkvět jeho rybniční soustavy spadá do vlády pánů z Rožmitálu, pocházejících vlastně jen kousek odsud, z pod Třemšína a vrcholí roku 1503 dostavbou největšího rybníka Blatenska, Střížovického, později nazvaného Labuť (110 ha), na Kostrateckém potoce. Pro rybniční soustavy lnářské i blatenské je typické, že vznikají většinou přímo na vodních tocích (jsou průtočné), pouze s využitím kratších naháněcích stok. Důvodem je žulové, písčité a tudíž mnohem propustnější podloží a tím pádem méně vody než kolik má rozlehlá a močálovitá třeboňská, budějovická a vodňanská pánev, tvořené usazeninami bývalého třetihorního jezera. A protože Blatensko je protkané spoustou drobných potoků, vznikaly jednotlivé soustavy jako korálky na drátku na každém z větších panství a významné tu byly i rybníky pstruhové.

Závěrem nelze opominout menší soustavu bratronických rybníků na Bílém potoce a sedlickou rybniční soustavu, citlivě zkomponovanou díky potoku Mísníčku s lesním komplexem Starobor, završenou na Brložském potoce rybníkem Rojickým (80 ha), největším vodním dílem Strakonicka.

Ale na Strakonicko a dále na Vodňansko se vypravíme až příště…

Soutěžní otázky :
1.1 Mohli se spolu v rybníce Labuť vykoupat Štěpánek Netolický, Mikuláš Ruthard a Jakub Krčín ?
1.2 Odkud se v Čechách vzala naše nejdůležitější hospodářská ryba - kapr ?

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 9. března 2009 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro širokou čtenářskou veřejnost.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
2. března 2009