11. Tak si to všechno shrneme aneb „Strakonický dudák ve filmu a loučení…“
„Pro Bohumila to byla nejkrásnější a nejstarobylejší česká krajina. Tehdy se vracíval z dalekých cest, které podnikal s Pěveckým sdružením pražských učitelů až do zámoří a jako kdysi Tylův Švanda dudák dostal se s muzikou do celého světa… (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 112)“
Strakonický dudák kromě světa divadelního, operního a literárního vstoupil i na stříbrné plátno. Poprvé filmem Švanda dudák (1937) režiséra S.Innemanna. Scénář jako odborný poradce spoluvytvářel písničkář Karel Hašler a možná proto jsou závěrečné scény situovány do Prahy. Švandova matka není pohádková Rosava, ale nepohádková kněžna. Dudák zdědí panství a jako boháč se ožení s věrnou Dorotkou. Komedie byla natáčena převážně v ateliérech v Hostivaři a v uličkách Malé Strany.
Prácheňsko, opravdové rodiště dudáka Švandy, se jako kulisa uplatnilo až r. 1955, v zatím nejpovedenější filmové verzi Tylova příběhu, vrcholící nezapomenutelnou scénou reje duchů na Šibeničním vrchu. Film Strakonický dudák režiséra Karla Steklého, využil krajinné exteriéry bohatě. Nejblíže Strakonicím probíhalo natáčení v Týnci u Horažďovic (Švandova rodná ves), v Kloubu u Vodňan (domek stylu selského baroka rodiny Kalafunovy) a v Božovicích u Skal na Protivínsku (hostinec nad rybníkem Tvrzský, odkud Švanda odchází do světa).
Rozhraní Strakonicka, Písecka a Vodňanska vdechlo filmu neopakovatelnou atmosféru typické jihočeské krajiny. A v Kloubu počátkem minulého století také žil dudák Vavruška, proslavený svými písničkami, hranými v měkké mollové tónině. Tajemná lesní zákoutí našla kamera až v Choltické oboře u Pardubic a v Židově strouze u Bechyně (tu využil ve své pohádce Čertova nevěsta i režisér Zdeněk Troška) a zahrál si i mlýn v Neveklově u Benešova. Jen samotným Strakonicím se bohužel tvůrci vyhnuli...
Alespoň částečná náprava přišla r. 1974. Město i s blízkým okolím si zahrálo v muzikálu Ladislava Rychmana Hvězda padá vzhůru, v hlavní roli Švandy s Karlem Gottem a s Dorotkou Jitkou Molavcovou. Značně pozměněný děj ale jen vzdáleně připomínal původní předlohu a dílo má hodnotu spíše dokumentárně historickou. Každopádně je ale hezké pokoukání na společnou procházku hlavních hrdinů třeba kolem řepických rybníků.
Málokteré město je tak pevně spojeno se svým symbolem. Folklórními soubory, sochou na náměstí, freskami na hlavních budovách, tematickými knihami, naučnou stezkou, pivovarem i kulturními akcemi. Zdálo by se, že dudák už snad ani nemůže nikde a nikoho ve Strakonicích překvapit. Ale opak je pravdou:
Během oprav strakonického hradu v roce 2011, našli tesaři na půdě starou, 4 m dlouhou a stejně tak širokou divadelní oponu, namalovanou místním umělcem Jarko Dvořákem Šumavským r. 1930. Pravděpodobně byla používána v loutkovém divadle v sále „U Lišků“, dříve U Černého orla a přes úschovu v Sokolovně se nakonec ocitla ve strakonickém muzeu. Znázorňuje spícího Švandu, kterému mezitím lesní panny očarovávají dudy.
Deset putování s chlapíkem v černých holinkách, žlutých kožených kalhotách (praštěnkách nebo brslenkách podle pěkné žluté barvy brslenového dřeva), v košili „tenčici“ z bavlněného plátna, modré soukenné vestě s dvěma řadami lesklých knoflíků, hedvábným šátkem, čepici „vydrovce“, rozdávajícím radost svým dudáckým uměním, se chýlí ke konci. Zdaleka nemohla postihnout široký záběr a stopu, který fenomén dudáctví zanechal a zanechává v českém kulturním prostředí. Dudy navždy zůstanou nástrojem burcujícím český národ v dobách národního obrození, když ještě předtím přispěly v písních k zachování krásného českého jazyka.
Svůj dějinný úkol splnily a ve folklorních souborech a sdruženích nadále rozdávají radost a pohodu posluchačům. Přes veškerý nástup jiných druhů muzik zůstávají jistotou, že jsme doma. Proto mají strakonické mezinárodní dudácké festivaly takový ohlas u domácích i zahraničních návštěvníků. Všichni na kasacích, koncertech a galapředstaveních s nadšením vyslechnou umělce z celé Evropy, aby si nakonec domácí s pýchou a ostatní s obdivem dohromady zazpívali české písničky. Letos v srpnu už podvacáté šesté... Takže určitě přijďte…
Správné odpovědi na soutěžní otázky 10. dílu:
10.1. V Jihočeském kraji se nacházejí dvě movité kulturní památky, zapsané na seznamu UNESCO, a to státní hrad a zámek Český Krumlov a vesnická památková rezervace Holašovice.
10.2. Den Země každoročně, od roku 1971, připadá na 22. dubna a Oldřichův dub se v letošní evropské anketě Evropský strom roku 2026 umístil na krásném 7.místě.
Nesoutěžní otázka: Reálné gymnázium ve Strakonicích bylo městem založeno roku 1920. Jeho studenti tedy nemohli na Národopisné výstavě v Praze, konané roku 1895, představit žádné logo, tedy ani vlastenecké, odkazující na regionální dudáckou tradici.
Výherci10. kola: Zdeněk Veselý, Josef Bicek, Marie Žídková
Ceny si ještě nevyzvedli:
Výherci 9. kola: Antonín Šiška, Natálie Bartošíková
Výherci 8. kola: Martin Šanda, Alena Babková, Jakub Mirvald
Výherci 7. kola: Veronika Binderová, Štěpánka Čadková
Výherci 6. kola: Vojtěch Soukup, Petra Sudová
Výherci 5. kola: Šarlot Hradecká
Výherci 4. kola: Simona Votavová
Výherci 3. kola: Kristýna Štěpánková, Marek Brabec
Výherci 2. kola: Matěj Šefl, Zuzana Vanová
Výherci 1. kola: Natálie Schertlerová
!!! UPOZORNĚNÍ !!! Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.
Upozorňujeme na vyzvednutí cen nejpozději do konce května 2026.
Další soutěžní putování kulturní krajinou právě skončilo, letos s naprosto rekordní účastí soutěžících. V jeho rámci jsme si připomenuli fenomén regionální dudácké tradice, se všemi zajímavostmi přírodními, kulturními i historickými. Doufám, že se Vám líbilo a dozvěděli jste se zase něco nového ze svého okolí. Poděkování patří všem, kteří se soutěže aktivně zúčastnili a věnovali čas soutěžním otázkám. Je neuvěřitelné, že se potkáváme již dvacátým čtvrtým rokem. A pokud se nic mimořádného nestane, bylo by určitě hezké setkat se i v roce dalším. Ale nebudeme předbíhat. Zatím poznávejte všemi smysly naši krásnou vlast, protože si to zaslouží a při svých procházkách mějte otevřené oči i srdce…
ŠŤASTNOU CESTU
