10. Strakonický dudák stále kráčí světem aneb „Když Švanda, tak světová…“
„Když nám v síni Jelence strakonického hradu zahrály tři mladičké dudačky, poslouchali jsme je jako u vytržení. Pravda, bývali ve Strakonicích slavní dudáci, ale o dudačkách jsme dosud neslyšeli. Dudácká tradice Strakonic ožila v Prácheňském souboru, jehož duší je Josef Režný, který se svými dudáky hrál i za hranicemi. On podnítil studenta Jindřicha Jindráka, aby se naučil hře na tomto starém nástroji a hrál s nimi v jeho souboru. (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 270).“
Překvapený básník Ladislav Stehlík poslouchal dudačky na vernisáži obrazů národního umělce Vojtěcha Sedláčka v červnu 1970. Možná se některá z nich na tehdejší vystoupení pamatuje, i když roky letí jako voda a jako dudácké osudy (koneckonců, letos to názorně uvidíme u Mladé dudácké muziky Strakonice, slavící 20. výročí založení).
Definitivního potvrzení symbolu strakonického dudáka pro český národ přinesla r. 1895 Národopisná výstava českoslovanská v Praze. V plné šíři předvedla nelehký, ale kulturně i duchovně bohatý život prostého českého a slovanského venkovského člověka. V oddělení lidové písně a lidové hudby představila figuru sedícího a přímo jmenovaného „Strakonického dudáka“, v doprovodu hudebníka z Vysoké nad Jizerou a ženy od Chlumce nad Cidlinou. Prácheňsko reprezentoval i opravdový znamenitý dudák, Jan Pešek (1815-1902) od Horažďovic, kde jsou dnes jeho dudy uloženy v muzeu. Poskytl mnoho cenných informací strakonickému učiteli, dudákovi a sběrateli lidových písní, Josefu Formánkovi (1884-1926), jehož syn Jaroslav (1884-1938) besedami, přednáškami, rozhlasem a gramofonovými deskami své Družiny Mistra dudáka Jardy Formánka ze Strakonic, znovu vzkřísil zájem o dudáckou hudbu na Prácheňsku i v celé republice. Pozici „krále českých dudáků“ rok před smrtí stvrdil slavným rozhlasovým vítězstvím v souboji s dudákem skotským.
Národopisná výstava českoslovanská výrazně a inspirativně zasáhla do života města, kdy podnítila založení Strakonického muzea, střediska prácheňského Pootaví. Od roku 1923 neslo jméno Jana Dyka, okresního školního inspektora, který nadčasovým a informačně „wikipedickým“ Popisem politického okresu strakonického, vytvořil první kulturně-přírodně-historicko-politicky ucelené regionální dílo. Po trnitých začátcích se muzeum (1936) natrvalo usídlilo v prostorách strakonického hradu a v expozicích vždy zaujímalo a zaujímá (zmodernizované muzejní expozice dokonce získaly v roce 2023 prestižní ocenění Gloria musealis) čelné místo oddělení dud a dudáctví na Prácheňsku.
K počátkům zdejší nejznámější tradice, se vrátilo, již jako Muzeum středního Pootaví, roku 2006, národopisnou výstavou „Z kraje Švandy dudáka“, inspirovanou knihou Po stopách dudáků na Prácheňsku. V oblasti folkloru a hudby naprosto vyčerpávajícím dílem, vzniklým na základě více než čtyřicetileté badatelské a terénní činnosti sběratele lidových písní, folkloristy a dudáka Josefa Režného (1924-2012). Velmi čtivá jsou vyprávění o skutečných strakonických dudácích, s navzájem se prolínajícími souvislostmi. Například když zemřel Josef Slavíček (1870-1942), známý z dobových pohlednic jako dudák od Otavy, převzali jeho dudy Alois, Karel a Jiří Malkovští, dudácká rodina a téhož roku nejmladší Jiří „zlegalizoval“ Strakonickou dudáckou muziku.
Pokračovatelem byl právě Josef Režný, r. 1949 zakládající národopisný soubor i s kamarádem dudákem, pozdějším sólistou Národního divadla a národním umělcem Jindřichem Jindrákem (1931-1993). Z něho vyrostl Prácheňský soubor písní a tanců Strakonice, jehož bohatá folklorní činnost vyvrcholila pořádáním Jihočeských slavností písní a tanců ve Strakonicích (1955-1961), od r. 1967 přecházejících v Mezinárodní dudácké festivaly.
Kniha Josefa Režného ve vyprávěních a vzpomínkách pamětníků barvitě oživuje společenský a kulturní život na Prácheňsku minulého století. Včetně postupného ústupu dud, případně „malé selské muziky“, jak se říkalo kapele, složené z dudáka, houdka-houslisty a štěbetáka-klarinetisty, na úkor kapel dechových, reprezentovaných především cirkusovými muzikantskými světáky a harmonikářů. Situaci ostatně předznamenal ústy Pantaleona Vocilky už J.K. Tyl ve Strakonickém dudákovi a spisovatel J. Š. Baar ve slavném vesnickém románu Jan Cimbura. Josef Režný vypátral, že poslední pošumavskou“malou selskou“ příležitostně vedl Tomáš Šobr (1874-1918) z Litína u Krejnic. Později bydlel ve Věštíně u Strašína a určitě se mu líbilo r. 1909 Tylova dudácká báchorka v podání místních divadelních ochotníků. Jeho dudy, osobně vyrobené a ještě dechové, takže při hraní nemohl zpívat, odpočívají v sušickém muzeu.
Propagátorská činnost otce a syna Formánkových byla rozhodujícím impulsem pro zachování dudácké tradice na Strakonicku. I za cenu přechodu původně lidové a přirozeně kdekoli provozované hudby do „kategorie“ hudby folklórní. A přestože odborníci jako pravou dudáckou muziku uznávají hudbu z oblasti Chodska, strakoničtí svou „Tylovsko-Švandovskou“ šanci rozhodně nepromarnili. Mezinárodní dudácké festivaly si vydobyly celosvětové uznání a možná nastává čas opět posoudit, zda by se neměly stát dalším příspěvkem České republiky do světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Tradice je předlouhá a díky současným místním dudáckým souborům (např. Prácheňský soubor písní a tanců, Strakonická dudácká muzika, Pošumavská dudácká muzika, Švandova dudácká muzika, Mladá dudácká muzika, Dětská dudácká muzika ZUŠ nebo Dudáci ze Strakonic), tvořených ve výrazné většině žáky pana učitele Bohuslava Šabka, stále živá. Určitě kolem dvaceti různě starých dudáků a dudaček může na Strakonicku okamžitě zmáčknout dudáckého „kozlíka“ a zazpívat „…dudáčka Švandovic…“. Již dvacátý šestý Mezinárodní dudácký festival v srpnu ve Strakonicích, bude nejlepší příležitostí. K zazpívání, k setkávání, k zamyšlení… Třeba jak lidová báchorka, po 180 letech od uvedení na prkna, která znamenají svět, obrazně i doslova přivádí naopak svět na prkna malého jihočeského města…
Malou předpozvánkou na dudácký festival, budiž aktuálně sobotní (18. dubna) slavnostní koncert Mladé dudácké muziky ve strakonické Sokolovně. Na oslavě dvacátých „narozenin“ přivítá, mimo jiné, své moravské kamarády a určitě ukáže, že lidová dudácká hudba zůstává i v dnešním komplikovaném světě stále mladou, žádoucí a inspirující… Přijďte se podívat…
Soutěžní otázky č. 10:
10.1. Kolik unikátních českých movitých kulturních památek, zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO, najdeme na území Jihočeského kraje ?
10.2. Na jaký den připadá každoročně Den Země a na kterém místě se v letošní anketě Evropský strom roku 2026 umístil český zástupce (viz 5.díl) ?
Nesoutěžní otázka: Jaké vlastenecké logo, odkazující na dudáckou regionální tradici, představili v roce 1895 studenti strakonického reálného gymnázia na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze ?
Na otázky je možno odpovídat do středy 22. dubna 2026, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Správné odpovědi na soutěžní otázky 9. dílu:
9.1. Z našich dvou držitelů Nobelových cen, se s jejím zakladatelem, Alfrédem Nobelem (1833-1896), mohl teoreticky setkat pouze Jaroslav Heyrovský (1890-1967, Nobelova cena za chemii v r. 1959), Jaroslav Seifert (1901-1986, Nobelova cena za literaturu v r. 1984) nikoli.
9.2. Mattioliho herbář přeložil do češtiny Tadeáš Hájek z Hájku v druhé polovině 16. století (vydán 1562).
Nesoutěžní otázka: Čeští básníci Emil Jakub Frýda, čili Jaroslav Vrchlický a Václav Ignác Jebavý, čili Otokar Březina, zasáhli do udílení Nobelových cen za literaturu tím, že oba byli na tuto cenu osmkrát nominováni, ovšem nikdy ji nezískali.
Výherci 9. kola: Antonín Šiška, Václav Žitný, Natálie Bartošíková
Ceny si ještě nevyzvedli:
Výherci 8. kola: Martin Šanda, Jakub Mirvald
Výherci 7. kola: Veronika Binderová, Štěpánka Čadková
Výherci 6. kola: Vojtěch Soukup, Petra Sudová
Výherci 5. kola: Šarlot Hradecká
Výherci 4. kola: Simona Votavová
Výherci 3. kola: Kristýna Štěpánková, Marek Brabec
Výherci 2. kola: Matěj Šefl, Zuzana Vanová
Výherci 1. kola: Natálie Schertlerová
!!! UPOZORNĚNÍ !!! Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.
Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
15. dubna 2026
