8. Odkud přišel strakonický dudák aneb „Když dudáky objevili národní „předbuditelé“…“

„Tato krajina měla dudáka, jenž hrál o půlnoci viselcům, věrojatě pomyslíte na pověst, ale pod Smrtí horou žil ještě nedávno pohodný, jemuž dudy hrály jen o málo uměleji než kdysi proslavenému Švandovi…Dlouhá léta zde působil pan řídící Martin Ruth, za jehož doby se tu hrávala ochotnická divadla, jimž přírodní zákoutí křikavské tvrze dávalo překrásnou scenérii, ať už tu byl hrán Tylův Strakonický dudák nebo zdramatizovaný román Ivana Klicpery..“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 261)

V divadelních představeních, v povídkách, v básních i v obrázcích malířů je Tylův Švanda dudák symbolem vlastenectví, národního uvědomění i prostopášného života a hledání. Kdo je však pravým Švandovým literárním otcem ? Tyla inspiroval strakonický vlastenec Jan Vlastislav Plánek (1789-1865), který příběh pravděpodobně četl v pověstech z Prácheňska, sebraných a básnicky zpracovaných jeho přítelem, národním buditelem Šebestiánem Hněvkovským (1770-1847), úředníkem na Klatovsku. O generaci mladší publicista, Jakub Malý (1811-1885), přináší postavu „lieber Augustina“, vídeňského dudáka, který se prý probudil opilý v jámě mezi mrtvými při velkém vídeňském moru 1679. Augustin je vymalován ve vinném sklepě vídeňské Radnice a veleznámou pijáckou píseň „O, du lieber Augustin…“, u nás známější jako „Sédí muška na stěně, na stěně, na stěně…“, přinesli do Čech řemeslničtí tovaryši. Plzeň si dokonce dudácký příběh na hromadě mrtvých převzala do svých pověstí.

V roce 1941 vydal publicista a spisovatel Josef Cheth Novotný (pseudonym Kuzma) knihu Strakonický dudák Švanda. Viděl v něm posledního ze šlechtického rodu pánů ze Švamberka, který přišel o majetek a zkomolením jména k přízvisku Švanda. Příběh z konce třicetileté války složil autor z nejznámějších pověstí Strakonicka (o medové kaši, švédské brance, bílé paní Perchtě a zázračném mariánském obrazu, o dudákovi hrajícím ve vlčí jámě a pod šibenicí, o bavorovských vlčích lidech, o štěkeňském mlýně Kubíků, o čichtické tvrzi, o strunkovických „Kocourkovských“, apod.) a oživil skutečnými historickými postavami. Zaujme i obálka knihy s reliéfem strakonického hradu od malíře Zdeňka Buriana. Dudák Švanda je v díle především tvůrcem i šiřitelem české lidové písničky. Šťastný konec na pražském Belvedéru symbolizuje postava dudáka na vrcholu Zpívající fontány. A světe, div se, ona tam opravdu je…

Kuzma za prvního uživatele jména Švanda označuje V. J. Rosu (1630-1689, viz 6.díl). A český právník, „pionýr“ národního obrození, J. V. Zlobický (1743-1810), díky jehož přímluvě u rakouského císaře Josefa II. bylo r. 1786 povoleno první české vlastenecké divadlo Bouda, seznamuje veřejnost se staročeským úslovím, “tam bude švanda“. Pro historiky je zajímavá povídka dalšího vlastence, opět svým způsobem „národního předbuditele“, J. J. Rulíka (1744-1812), Veselý Kubíček aneb V Horách Kašparských zaklený dudák o chudém chlapci Kubíčkovi ze Zduchovic na Příbramsku. Sloužil v Radomyšli u sedláka a při posvícení v Kapsově Lhotě se seznámil s pověstným strakonickým Švandou. Ten jej přijal za vlastního a vyučil znamenitým dudákem. Samotný Švanda prý zemřel ve věku 82 let a ke hrobu na strakonické Kalvárii jej vyprovázelo více než 20 dudáků ze Slaníka, Hajské, Ptákovic, Kozlova, Hubenova, Ohrazenic, Bratronic a odjinud. Nelze při téhle příležitosti nevzpomenout na „dudácký“ pohřeb 1. února 2025 v Domažlicích, kdy stovky lidí a desítky dudáků vyprovázely do hudebního nebe legendárního chodského dudáka Antonína Konrádyho.

Švanda se oficiálně ocitnul i v odborné literatuře. Roku 1840 o něm psal historik J.G. Sommer v topografii Království českého, část Prácheňsko, jako o tvůrci dmychacích dud, nahrazujících dudy dechové.

Pečlivé zkoumání Josefa Režného přineslo údaje o Antonínu Švandovi, který zemřel roku 1756 v Lipovici u Vlachova Březí, jehož bratr Matěj mohl být dudákem, pohřbeným ve Strakonicích. Pravdou je, že z rodin Švandů pocházela řada světáků, v období mezi válkami šířících slávu české muziky po celém světě. V žádném pořádném cirkuse, Bush, Sarrassani, Knie, Hagenbeck a dalších, nechyběli čeští muzikanti, kromě poctivého kumštu nepostradatelní jako tzv. cenťáci nebo tenťáci při stavbách šapitó a při řemeslných pracích. Na Strakonicku se rekrutovali z Cehnicka a z pošumavských vsí, např. Škůdra, Soběšice, Nezdice nebo Bukovník. Po druhé světové válce ale éra muzikantů, světáků, končí. Pamětníci vědí, že škuderský kapelník Josef Balek z nich složil partu Šumaváci, která do konce 60. let rozdávala radost po celém Podlesí (mimochodem i ve Škůdře žila muzikantská rodina Švandů….). Na Sušicku se podobně proslavila známější Starošumavská dechová muzika Karla Polaty. A kdo si chce na „světáky“ zavzpomínat, může navštívit malé, na Svatého Václava 2024 otevřené muzeum „Špejchar“u Bukovníka…

Strakonický vlastenec J.V. Plánek zveršoval své vyprávění v básni Strakonické dudy, ale jméno Švanda v ní ještě nenajdeme. Inspiroval se nejvýznamnější událostí roku 1820, kdy Strakonicemi projížděl rakouský císař František I. s císařovnou Karolinou Augustou. Při obědě na tehdejší poště jim vyhrávala vojenská kapela 25. pěšího pluku z Písku i s exoticky oděným dudákem. Císařovnu natolik zaujal svým zjevem i uměním, že houdka“, kterým byl buďto Jan Voldán nebo Vojtěch Čert, oba ze Zlivic u Čížové, bohatě obdarovala a navíc si jej nechala vymalovat místním, tedy strakonickým malířem A. Zellerinem. Obraz skončil ve vídeňské císařské obrazárně.

Událost v dílce Dudák od Turecké hudby velmi podrobně zaznamenal a výrazně zpopularizoval Jan Jiřík z Bratřic (1756-1845), bývalý důstojník a první sběratel lidových písní a říkadel v naší literatuře, opět známý vlastenec i z románu F.L. Věk.
Suma sumárum. Kombinace rožmberské historie (viz 1.díl, rytíř Švenda), vídeňského Augustina, prácheňské muzikálnosti, české obliby pohádek i pověstí a vlasteneckého zanícení národních buditelů a předbuditelů, stvořila strakonického dudáka Švandu, který více než půldruhého století nese světem veškeré chyby, ale i přednosti českého národa. Chyby, pokud upadne do vleku vypočítavého kosmopolity Vocílky, přednosti, pokud je s přítelem Kalafunou a s milovanou Dorotkou. V jaképak fázi se asi český národ aktuálně nachází…???

»O, du lieber Augustin,domů tě (já tě k nám) nepustím,

o du lieber Augustin, domů (ty k nám) nesmíš.

Kde jsi se ochlastal, proč jsi tam nezůstal,

o du lieber Augustin, domů nesmíš.«

Soutěžní otázky č. 8:
8.1. Jaký je význam slova „kalvárie“ ?
8.2. Kdo je v cirkuse domptér, kdo voltižér a kdo august?

Nesoutěžní otázka: Mohla se císařovna Karolína Augusta, které ve Strakonicích hrál dudák, zúčastnit premiéry Tylovy divadelní hry Strakonický dudák a líbilo se jí více první nebo až druhé (po požáru) slavnostní otevření Národního divadla ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 8.dubna 2026, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 7. dílu:
7.1. Kalafuna je přírodní pryskyřice, vznikající jako zbytek po destilaci oleje z pryskyřice jehličnatých stromů, většinou borovice. Mletá kalafuna se využívá k odstraňování štětin z kůže zabitého prasete (za pomoci vroucí vody).

7.2. Dohromady nemohli. V den ustavující schůze Sokola, 16.února 1862, již nežili Božena Němcová (zemřela 21.ledna 1862) a J.K. Tyl (zemřel 1856). Zúčastnit se mohli pouze Alois Jirásek, Bedřich Smetana a K. J. Erben.

Nesoutěžní otázka: Na dovolenou bychom potřebovali turecké liry a kuruše. Svatá Dorotka žila ve městě Késareia a kalafuně dalo jméno město Kolofón, obě v dnešním Turecku.

Výherci 7. kola: Veronika Binderová, Hana Křížková, Lukáš Klas, Štěpánka Čadková

Ceny si ještě nevyzvedli:
Výherci 6. kola: Vojtěch Soukup, Petra Sudová
Výherci 5. kola: Šarlot Hradecká
Výherci 4. kola: Jakub Petrásek, Simona Votavová
Výherci 3. kola: Hana Mlíková, Kristýna Štěpánková, Marek Brabec
Výherci 2. kola: Ondra Bublík, Matěj Šefl, Zuzana Vanová
Výherci 1. kola: Natálie Schertlerová

!!! UPOZORNĚNÍ !!! Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
1. dubna 2026