7. Strakonický dudák na jevištích aneb „Když si vlastenci pohádky vyprávěli …“

Hledaje stopy starého zámeckého dřevěného divadla, vzpomněl jsem i vaší veliké křížové cesty, Josefe Kajetáne. Jedno z jejích posledních zastaveních bylo tady v Blatné. Přijel jste sem roztřásán horečkou na kodrcajícím voze odněkud z Vodňan a ještě jste se šel podívat na staré divadlo v zámeckém parku, kde jste před lety hrál. Bylo zřízeno právě v roce vašeho narození. Ještě vás pohostili v zámku a potom v hostinci u Bílého lva jste prožil smutnou horečnatou noc…
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 72)

Ačkoli se J.K.Tyl narodil 1808 v Kutné Hoře, osudovým se mu stala krajina jihozápadních Čech. Svou první „kočovnou“ štaci, z Písku pěšky přes Strakonice, Volyni a Klatovy do Domažlic, absolvoval jako nadšený ochotník Hilmerova divadla roku 1829. V roce 1856 se poslední štací, opět částečně pěšky, přes České Budějovice, Vodňany a Blatnou, ubíral do Plzně se Zöllnerovou kočovnou společností, jako předčasně zestárlý nemocný muž. Přes úporné bolesti dodělával ještě 8. července poslední úpravy pro večerní představení Strakonického dudáka. Umírá 11. července 1856 v Plzni. Za rakví kráčí i Božena Němcová. Jako němou výčitku nese prázdnou mísu se lžící a vidličkou, na znamení, že „miláček národa“ zemřel hlady. O tři týdny později položí Němcová mučednickou trnovou korunu také na rakev K.H. Borovského… Český národ přichází o dvě výrazné osobnosti, ale i díky jejich trvalému vlivu se na vlasteneckém nebi formují další postupné cíle. Mimo jiné vybudování Národního divadla ale třeba i založení české tělovýchovné jednoty, tedy Sokola...

Města okresu Strakonice se do života J.K. Tyla zapsala velmi výrazně. Ve Strakonicích a Volyni hrál při putování kočovného divadla roku 1829. Blatná a Vodňany byly Tylovou poslední štací při posledním putování do Plzně. Karel Strakatý z Blatné při premiéře Fidlovačky v r. 1834 ve Stavovském divadle poprvé zazpíval na jevišti Tylovu a Škroupovu píseň, Kde domov můj. A ve Strakonicích, ve vlasteneckých kruzích, našel Tyl námět pro nejznámější dílo, dramatickou báchorku Strakonický dudák. Bohužel, strakonický básník F.L. Čelakovský se v r. 1845 postavil po bok K.H. Borovského a zle Tyla obvinili z naivity a z prázdného vlastenčení, za článek Poslední Čech. Autora české hymny odsoudili k opětovné bídě a k putování s kočovným divadlem…

Myšlenka na pohádkovou divadelní hru provázela Tyla téměř dvacet let a během nich úzce spolupracoval i s Boženou Němcovou. Strakonický příběh o kouzelných dudách umístil na vesnici, v kontrastu s orientální cizinou a zalidnil charakterově výrazně odlišnými postavami. Možná, že ve Švandovi viděl mladého sám sebe když chtěl dobýt svět a nevěděl si rady s láskou. Ale možná si spíše rozuměl s rolí Kalafuny, obyčejného českého muzikanta, již moudrého životem, starajícího se o rodinu a Švandovi propůjčil jméno mladšího kolegy a přítele, Pavla Švandy ze Semčic (1825-1891), později majitele slavné kočovné společnosti a Švandova divadla na Smíchově. V roli prohnaného sekretáře a světáka Pantaleóna Vocilky si vyrovnal účty se všemi „rádoby vlastenci“, kteří se snaží bez práce a podvodem přijít k velkým penězům. Protipólem světa lidí je čarovný svět lesních panen (s ryze českými jmény Lesana, Bělena, Květena, Lupina, Jarona a Rosava) a divých žen (Divuka, Mihulice), výrazným způsobem posunující děj.

Lesní víly, říční víly, rusalky, jsou opakem divých žen, polednic a klekánic. O otavských vílách, pomáhajících dudákovi k perlám, jsme vyprávěli. Další najdeme na Podlesí. Mezi Kraselovem a Němčicemi leží Panenský vrch, s příběhem o krásných vílách. Jedna se stala ženou sedláka ze Zahorčic, ale nehodná tchyně rodinné štěstí zničila. Podobný příběh o víle Jakubce vyprávějí v Katovicích. Víla prý dodnes chrání studánku při cestě pod Kněží horou. Také nad Česticemi, v místech Nad zahradou se objevují víly, údajně tři panny ze zničeného dvorce. Polednice a klekánice jsou naproti tomu stařeny s velkým pytlem na nehodné děti a zjevují se v pravé poledne nebo se soumrakem.

Dudáka očarované dudy a prohnaný Vocilka dovedou až do dalekého Orientu (Tyl se nechal inspirovat vyhlášeným exportem fezů strakonických textilek především do Turecka), kde jej chce pojmout za manžela sultánova dcera. Situaci nezachrání ani věrná Dorotka, přicházející v doprovodu Kalafuny, ale svatbu překazí princeznin snoubenec, divoký Alamir. Matka Rosava vyvede Švandu z vězení, ale změní se tím v divou ženu. Strakonický dudák se bez peněz vrací domů, na Strakonicko. Znovu uvěří Vocilkovi, začíná vést prostopášný život, co vydělá, propije a nakonec odchází hrát duchům a divým ženám na popraviště strakonického Šibeničního vrchu, kde jej před smrtí spasí věrná a statečná Dorotky. Švanda pochopí, že jedině po jejím boku a doma v Čechách dosáhne pravého štěstí, stává se panským hajným a pohádka relativně dobře dopadne i pro matku Rosavu, znovu přijatou mezi lesní ženy.

Dorotka Trnková je nositelkou nejvyššího morálního kreditu. Přestože ji Švanda v Orientě zapřel, v rozhodující chvíli o půlnoci Svatojánské noci na popravišti překoná strach a svou láskou zachrání jeho duši. Spolu s Lucernou, Babičkou, Kyticí a Prodanou nevěstou patří Strakonický dudák k pokladům národního kulturního dědictví. Je s podivem, že teprve po více než 160ti letech, v listopadu 2011 byla ve Strakonicích odhalena bronzová socha dudáka na Velkém náměstí, vítající příchozí. Pod vyústěním ulice Na Stráži, kde se podle pověsti Švanda narodil a kde v 16. století hrály obří dudy rožmberského velkopřevora.

Není divadla, ať již ochotnického nebo profesionálního, včetně nejvzácnějšího, národního, na jehož „prknech“ by Švanda nezadudal. Strakonický ochotnický soubor F.L. Čelakovského (první zmínka již r. 1888), s nezapomenutelnou inscenací na hradním nádvoří s pozadím monumentálního Rumpálu, není výjimkou. A v roce 2012, 3. července, soubor při úplňkové procházce městem, navíc ukázal, že zázraky a láska jsou stále mezi námi, když na Podskalí pomohl „oživit“ sochu věrné Dorotky. Autorem symbolu lásky a věrnosti, vytesaného do hořického pískovce, je akademický sochař Karel Kryška z Blatenky. Nápis Dorotka Trnkova, nevěsta Švandova, potvrzuje, že každý Švanda potřebuje svou Dorotku. Nabízí se otázka, co potřebuje každá Dorotka ? ... Možná kytičku... Třeba i proto, že Svatá Dorotka je, mimo jiné, také patronkou zahradníků a květinářek…

Dorotko Trnkova, nevěsto Švandova,

Už se nemrač.

Jestli mě ráda máš, políbení mi dáš,

Ještě přidáš.

Kdo bloudí po světě, nenajde nic.

Domov je nejlepší, co našel

Dudáček ze Strakonic…

Soutěžní otázky č. 7:
7.1. Co je to kalafuna a k čemu se drcená používá při domácích zabijačkách ?
7.2. Mohli se tvůrci nejslavnějších českých kulturních pokladů (Strakonický dudák, Babička, Prodaná nevěsta, Kytice a Lucerna), potkat, alespoň teoreticky, na ustavující schůzi České obce sokolské (Sokola) ?

Nesoutěžní otázka: Jakou měnu si musíte vzít na dovolenou, pokud budete chtít navštívit místo, kde žila Svatá Dorotka a jakou, pokud budete chtít navštívit město, které dalo název „kalafuně“ ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 1.dubna 2026, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 6. dílu:
6.1. Národní parky dle data nabytí účinnosti jejich vzniku: Krkonošský národní park (od 10.6.1963), Národní park Šumava (od 10.5.1991), Národní park Podyjí (od 1.7.1991. Národní park České Švýcarsko (od 1.1.2000).
6.2. Bylina Svatého Jána, čili třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum) kvete sytě žlutě (s černými tečkami na okrajích okvětních lístků).

Nesoutěžní otázka: Svatojánská noc: noc z 23. na 24. června každého roku. Filipojakubská noc: noc ze 30. dubna na 1. května každého roku. Rozdíl je tedy 54 dnů. Škaredá (Popeleční) středa: ukončení Masopustu, řídí se datem Velikonoc
Škaredá (Sazometná) středa: součást Velikonoc, také se řídí datem Velikonoc. Rozdíl je 42 – 43 dnů.

Výherci 6. kola: Tobiáš Oulehle, Ivana Matějovicová, Vojtěch Soukup, Petra Sudová

Ceny k vyzvednutí:
Výherci 5. kola: Oleh Chepyha, Šarlot Hradecká, Robert Mázdra
Výherci 4. kola: Jakub Petrásek, Simona Votavová
Výherci 3. kola: Jonáš Tetour, Hana Mlíková, Kristýna Štěpánková, Marek Brabec a Jana Brchelová
Výherci 2. kola: Ondra Bublík, Lucie Houdková, Matěj Šefl, Zuzana Vanová
Výherci 1. kola: Natálie Schertlerová, Matyáš Voříšek, Andrea Formanová, Václav Lácha

!!! UPOZORNĚNÍ !!! Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
25. března 2026