6. Dudák ve víru národního obrození aneb „Když si Švanda Dorotku bral…“

„Jméno tohoto města však nejvíce zpopularizoval Tylův Strakonický dudák, zdramatizovaná a zkrášlená místní pověst o čarovných dudách. Snad vznikla po Tylově návštěvě u zdejšího truhláře písmáka Jana Vlastislava Plánka v době vlasteneckého nadšení, kdy kočující herecké společnosti křísily na venkově národní vědomí měšťanských starousedlíků. Plánek je výrazná postava a literární historie o ní dobře ví.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 268)

Počátkem 19. století se postava dudáka, svobodného, veselého člověka z prostého lidu, s českou písničkou na rtech, stala jedním ze symbolů nastupujícího národního obrození. Ozdobila titulní stranu Sborníku národních písní a ve sbírce „Básně drobné“ ji do širšího povědomí uvedl básník z první generace buditelů, Šebestián Hněvkovský, dílkem „Dudák“. Hlavním hrdinou je „Výborník nad jiné v Pracheňském kraji…“, zakletý v blíže nespecifikovaných Březovských houštinách, protože hrál na Velký pátek i Škaredou středu, prováděl různá alotria a nutil k tanci poustevníka. Po prokletí svádí lidi jako bludička a o filipojakubské noci ještě za trest hraje na reji čarodějnic a černokněžníků. Ještě se ale nejmenuje Švanda, ani ho nespasí lidská láska.

Postavu Hněvkovského v seriálu F.L. Věk podle románu Aloise Jiráska skvěle zahrál Jan Tříska. S přítelem Františkem Věkem (Radek Brzobohatý) je vlastenecky vedl páter Matouš Vrba (Bohuš Záhorský), šiřitel českých knih. Hněvkovský i Věk (správně Hek, obchodník z Dobrušky) jsou skutečné postavy a zemřeli v roce 1847. Předobrazem pátera Vrby byl strakonický kněz Josef Šmidinger (1801-1852), šiřitel českých knih. Vlasteneckou práci završil roku 1843 založením první městské knihovny. Dnes po právu nese jeho jméno.

Alois Jirásek naši krajinu dobře znal. Oblast sudoměřských rybníků ožívá v románu Proti všem, vyzdvihujícím duchovní vzepětí národa v období husitství, později zfilmovaném. Pro román F.L. Věk „použil“ život pátera Šmidingera, který kromě misionářské práce působil jako vychovatel ve vlasteneckých rodinách Dlauhowesských v Němčicích a Šafaříků v Tažovicích. Krajina u Bratronic před revolučním rokem 1848, ožívá v dílku o pokrokovém šlechtici Talackovi z Ještětic. Vojenského dudáka píseckého regimentu popsal v povídce Na krvavém kameni a ve slavném románu Psohlavci je důvěrníkem Kozinovým statečný chodský dudák Řehůřek.

Nejen díky dudákům byly Strakonice významným centrem národního obrození. Lidového písmáka Jana Vlastislava Plánka (1789-1865) navštěvoval Josef Jungmann, spoluautor spisovné češtiny i uznávaný přírodovědec Jan Evangelista Purkyně. Do společnosti tzv. Jungmannovy básnické a vědecké školy patří i nejznámější strakonický rodák, básník František Ladislav Čelakovský (1799-1852), jehož postoj k národu, vlasti a jazyku formoval právě o deset let starší přítel Plánek. Seznámil jej i s pozdější manželkou Marií Ventovou, také ze strakonické vlastenecké rodiny.

Josef Jungmann (1773-1847) vydal roku 1838 velký Slovník česko-německý, ve kterém vysvětloval i význam slova SWANDA. Prý pověstný dudák, německy Dudelsackpfeiffer, dále pozvání na nějakou legraci nebo k hudbě (pojďme tam, bude švanda) nebo též naháňka, honba, tanec. Částečně vycházel z díla již zapomenutého Václava Jana Rosy (1630-1689), „Poklad jazyka českého“, kde například poprvé navrhnul písmeno „ř“ místo „rz“.
V roce 1829 Ventovi ubytovali kočovnou hereckou společnost, v níž vystupoval Josef Kajetán Tyl (1808-1856). Vlídné přijetí a pohádkový příběh o dudákovi s čarovnými dudami, hrajícím divým ženám na popravišti, který vyslechl při večerních posezeních s Plánkem a vlastenci, zanechaly v mladém dramatikovy velký dojem. O necelých dvacet let později se k němu vrátil. V nejtěžších chvílích, když jej prudká, nesmiřitelná a nespravedlivá kritika mladého Karla Havlíčka Borovského, srazila na dno. Přišel o divadlo, o práci a útočiště ke sbírání nových sil nalezl u přítele, vlastence Josefa Gabriela, v Loučové u Hartmanic na Sušicku, kde s ním pobýval i páter Šmidinger.

Pobyt Tyla v Loučové spadá do období počátků poznávání Šumavy. První „objevitelské“ výpravy směřovaly k Černému a Čertovu jezeru. Ale až Karel Klostermann svými Črty ze Šumavy z r. 1890 otevírá užaslým čtenářům nádherný přírodní svět. Oblíbenými místy se stává Pürstling, nynější Březník nebo nádherné údolí Vydry, Schachtelei. Od r. 1963 chrání Šumavu statut CHKO, od r. 1991 národního parku (části), doplněný vyhlášením biosférické rezervace. Jenže místo hrdosti na „zelenou střechu Evropy“ ji necháme díky kůrovci uschnout pod rukama vlastní neschopností a politickým pletichařením, vydávaným za odbornost. Místo lesů bez konce preferujeme konec lesů…Ale příroda si nakonec vždycky poradí, bez ohledu na naši pýchu a „všeznalectví“. Ona nás totiž ke svému životu nepotřebuje. My přírodu ano…

Klid lesů, krása šumavské přírody a blízcí přátelé Tyla vrátily k divadlu. Plánkovu pověst, báseň Hněvkovského a jméno Švanda od Jungmanna, zpracoval do dramatické báchorky. Pod názvem Strakonický dudák aneb Hody divých žen měla premiéru v roce 1847 a okamžitě si získala oblibu diváků. Kromě okouzlení pohádkovou přírodou Tyl skvěle vystihl „národní“ povahové rysů Čechů. Hlavní hrdina, mladý dudák Švanda, pochází, stejně jako přítel Kalafuna, ze vsi nedaleko Strakonic. Nepoznal matku ani otce, vychoval jej ovčák a na dudy naučil hrát moudrý starý dudák Tomeš. Švanda miluje Dorotku, dceru hajného Trnky a odejde do světa vydělat peníze. Ve spánku mu očarují dudy lesní víly, mezi nimi Rosava, Švandova matka. Čarovné dudy a vychytralý sekretář Vocilka dovedou nakonec Švandu až na popraviště, kde o svatojánské noci hraje duchům a divým ženám.
V prvních verzích díla Tyl předpokládal, že Švandu osvobodí sama matka Rosava, ale včas pochopil, že zvítězit může jedině lidská láska a poctivost. S poctivostí se totiž, na rozdíl od pravdy, nedá tolik manipulovat. Současnost budiž jasným důkazem ...

Soutěžní otázky č. 6:
6.1. V jakém pořadí, od nejstaršího k nejmladšímu, byly vyhlášeny naše národní parky ?
6.2. Jakou barvu květů má „Bylina svatého Jána“ ?

Nesoutěžní otázka: Je větší rozdíl, myšleno v počtu dnů, mezi masopustní Škaredou (Popeleční) středou a velikonoční Škaredou (Sazometnou) středou nebo mezi Filipojakubskou nocí a Svatojánskou nocí ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 25. března 2026, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 5. dílu:
5.1. Jde o vykastrované jedince hospodářských zvířat (vůl=vykastrovaný býk, skopec=vykastrovaný beran, kapun=vykastrovaný kohout a hňup, někde též cap= vykastrovaný kozel).
5.2. V soutěži Evropský strom roku 2026 reprezentuje Českou republiku Oldřichův dub z Peruce v okrese Louny.

Nesoutěžní otázka: Lucifera, čili nejvyššího vládce pekla, hráli v pohádkách Ladislav Pešek (1906-1986, Hrátky s čertem), Karel Heřmánek (1947-2024, S čerty nejsou žerty), Ondřej Vetchý (nar. 1962, Čertí brko) a Csongor Kassai (nar. 1972, Čert ví proč). Takže v rozmezí let 1972 až 1986, se teoreticky mohli všichni čtyři společně setkat (navíc i s Oldřichem Kaiserem, nar. 1955, který Csongora Kassaie v pohádce daboval) :o))).

Výherci 5. kola: Jiřina Dobešová, Oleh Chepyha, Šarlot Hradecká, Robert Mázdra

Ceny si ještě nevyzvedli:
Výherci 4. kola: Jakub Petrásek, Simona Votavová
Výherci 3. kola: Jonáš Tetour, Hana Mlíková, Kristýna Štěpánková, Marek Brabec a Jana Brchelová

Výherci 2. kola: Ondra Bublík, Lucie Houdková, Matěj Šefl, Zuzana Vanová
Výherci 1. kola: Natálie Schertlerová, Matyáš Voříšek, Andrea Formanová, Václav Lácha

!!! UPOZORNĚNÍ !!! Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí od pondělí 16. března 2026, opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
18. března 2026