5. Švandovo putování Strakonicemi aneb „Když ve Strakonicích ležely dudy za oltářem…“

„Kouzlo místních pověstí už od dětství vzrušovalo vnímavou mysl spisovatele a ředitele škol Adolfa Daňka, narozeného v domku zámeckého zahradníka. O jedné chlubné paní vrchní, která si nechala z chlebového těsta udělat střevíce na nedělní mši. Když noční vítr lomcuje starými lucernami, rozléhá se nádvořím její zoufalý pláč. A v ten čas je slyšet i vřeštění známých dud za kostelním oltářem…“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 268)

Jak se za oltářem kostela Svatého Prokopa na strakonickém hradě ocitly vřeštící dudy? Klikatou cestou lidové slovesnosti, začínající Janem z Rožmberka, velkopřevorem maltézského řádu ve Strakonicích (1511-1532). Miloval lov, takže kromě nových hradeb, zanechal městu na památku i renesanční věž Jelenku s loveckými motivy. K panství řádu patřil tehdy dvůr Hubenov (Bychnov) s ovčínem. Místního ovčáka Matěje Váchu, původem z Chodska, vyhlášeného dudáka, pověřil veselý Rožmberk zhotovením nevídaných dud pro pobavení lovecké společnosti. Úmysl se zdařil, jak ze starých zápisů vyčetl dlouholetý řídící učitel v Řepici Josef Žipek (1851-1927). Celých dvacet kozlích kůží spotřeboval Mistr Matěj na měch, k němuž připevnil osm píšťal a tři bručivé plechové trouby.

Jednoduchý princip dud. Měch vhání vzduch do koženého vaku. Na vak je nasazená vyřezávaná hlavička kozla nebo beránka, přes níž jde vzduch do píšťaly z tvrdého dřeva s dírkami, předničky. Druhý vývod jde do zadní píšťaly, huku nebo bordunu, s delším táhlejším tónem. Mosazným plechem zdobené leštěné kravské rohy na koncích píšťal jsou roztruby. Tón určuje zvukovod, zahnutá trubka z předničky k rohu. Hlavní co hraje, jako u všech dechových hudebních nástrojů, je rezonanční plátek. Vyrábí se štípáním z bambusu nebo z trsti rákosovité (nejvyšší evropská tráva až 6 m vysoká), rostoucí na plantážích Francouzské Riviery. Z trsti se vyrábí i píšťaly a známé Panovy flétny. Ve výrobě dud stále vynikají mistři z Chodska, nejznámější rod Konrádyů.

Do obřích dud foukalo najednou osm dudáků a při zkoušce prý se sesul hubenovský komín. Na upravený vůz, tažený dvěma páry volů, je nakládali čtyři siláci. Cesta ke strakonickému zámku vedla branou v nových městských hradbách ulicí Na Stráži. Neobvyklý průvod vyvolal opravdové pozdvižení. Proto nechal velkopřevor, když se nejprve důkladně pochlubil svým udiveným šlechtickým přátelům, nosit dudy po městě a na určených místech vyhrávat pro potěšení lidu. Nejvíce v ulici na Stráži. Událost se roznesla po celé zemi a přinesla Strakonicím jméno Dudákov. Posměšné, jak to umí jen nepřející závist, později obdivné. A v písních „V Strakonicích za oltářem“ a „Strakonický dudy, ty jsou slyšet všudy“, se historický příběh ozývá při všech dudáckých vystoupeních dodnes. Ani hubenovští nevyšli naprázdno a jejich obří dudy se staly v moderní době součástí obecního znaku obce Únice, pod kterou Hubenov spadá.

V lidovém podání se příběh o obřích dudách a strakonických dudácích pěkně rozkošatil. Protože šlo v pravdě o zázračný až čertovský nástroj, přibyli čerti a nakonec i renesanční větroplach a kamarád „z mokré čtvrti“, Švanda. Nejznámějším se stal jeho příběh o půlnočním hraní čertům nebo divým ženám na Šibeničním vrchu, když se vracel z dražejovského posvícení kolem Kuřidla. Jen tak tak zachránil život a duši, dudy pověsil za oltář kostela Svatého Prokopa na hradě a už je nikdy nevzal do rukou. Prý občas hrávaly samy při ranních nedělních bohoslužbách, ale to byla jen ozvěna Švandových pokračovatelů, kteří v hospodě U Fiedlerů nebo Na Blátě ve Švandově ulici proti kostelu protáhli noční veselou zábavu.

Zatímco na Kuřidle, jehož část se stala přírodní rezervací vápencomilné květeny, bojují ochránci přírody s invazním akátem, zalesněný Šibeniční vrch, se stožárem mobilního operátora, se na jaře bělá sasankami a fialoví něžnými podléškami. Od r. 2008 jím prochází Naučná stezka Švandy dudáka. Na sedmi zastaveních během 11 km připomene hlavní mezníky švandodudácké tradice. Začíná pod věží Jelenkou, památkou na Jana z Rožmberka, přes Šibeniční vrch ze zbytky základů šibenice projde Dražejovem a údolím Otavy přes romantické Podskalí končí na vrchu Kalvárie, kde byl podle pověsti Švanda pochován pod lipou u kaple Povýšení Sv.Kříže. Hřbitov zrušily josefínské reformy konce 18. stol., kapli rok 1787, Kalvárie, s jizvou nové, do skal zaříznuté železnice, se stala součástí zahrádkářské osady a na hrob se postupně zapomnělo.

Nezapomněla ale mohutná Švandova lípa s téměř pětimetrovým obvodem kmene, stáří asi 250 let, r. 2006 ošetřena a zajištěna vazbou proti rozlomení. Historickou i přírodní hodnotou splňuje podmínky pro vyhlášení památným stromem, které proběhlo v rámci Dne Země roku 2012. Jde o úřední akt, chránící nejvýznamnější stromy naší historie. Přímo ve Strakonicích byly památnými stromy již dříve vyhlášeny Václavská lípa na Podsrpu (obvod kmene přes 5,50m), dvě Podsrpenské lípy (obvody 4,20 a 4,70 m) a Otavský dub (obvod 3,40m) na pravém břehu řeky proti Novému Dražejovu. Příroda má však své zákony. Přes veškerou péči musela být roku 2017, z důvodu roztržení, pokácena jedna Podsrpenská lípa. A o slunovratu roku 2023 si děsivý živel během několika vteřin doslova odnesl lípu Václavskou.

Nejmohutnější dřevinou okresu je Žižkův dub na hrázi Mlýnského rybníka v Mladějovicích a Strážný dub v Sedlické oboře, s obvody kolem 7 m. Lípa v blízkých, již západočeských Mačicích je „v pase“ ještě o metr širší. Příběhy památných stromů píší většinou přírodní živly. Pověstný Kyrill v lednu 2009 vyvrátil Dračí jilm v Kladrubech, loňské bouři z 13. července 2011 neodolala přes 33 m vysoká Strašická lípa a jejím bleskům Robotní lípa v Sudkovicích. O lípě Podsrpenské a Václavské viz. výše.

Ať Švandova lípa ještě dlouhé roky ve zdraví střeží klid strakonického dudáka, jehož dudy, alespoň v písni, stále znějí za kostelním oltářem a jehož osud se díky Josefu Kajetánu Tylovi stal národním kulturním pokladem. A varováním. A poučením. A také nadějí. Ale o tom všem zase za týden…
„V Strakonicích za oltářem, leží dudy i s dudářem,
kdo nevěří, ať tam běží však tam dudy ještě leží.
Strakonický dudy hučí, že mně holka šátek pučí;
Pučím, pučím, anebo nic, já sem holka od Strakonic.“

Soutěžní otázky č. 5:
5.1. Co u hospodářských zvířat znamená pojmenování vůl, skopec, kapoun a hňup?

5.2. Který památný strom reprezentuje Českou republiku v anketě Evropský strom roku 2026, jejíž vítěz bude vyhlášen 24. března 2026 v Bruselu ?

Nesoutěžní otázka: Mohli se herci, hrající Lucifery v českých filmových pohádkách, Hrátky s čertem, S čerty nejsou žerty, Čertí brko a Čert ví proč, někdy všichni dohromady společně potkat ?

Na otázky je možno odpovídat do středy 18. března 2026, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz

Správné odpovědi na soutěžní otázky 4. dílu:
4.1. Ano, černá zvěř patří v myslivecké mluvě mezi zvěř spárkatou, protože stejně jako zvěř srnčí nebo jelení patří mezi sudokopytníky a má na nohou tzv. spárky (u prasat paznehty).
4.2. Večerníčkovský seriál se jmenoval Pohádky ovčí babičky a jeho první díl byl vysílán před šedesáti lety (4.9.1966). Namluvila jej herečka Jiřina Bohdalová, která letos oslaví 95. narozeniny.

Nesoutěžní otázka: Básník Jan Skácel, autor básnické sbírky Hodina mezi psem a vlekem, zemřel 7.11.1989, takže se událostí 17.listopadu 1989 a pozdějších nedožil a nemohl tedy k této události žádnou báseň napsat. Omlouvám se, šlo o takový malý chytáček … :o).

Výherci 4. kola: Deváťačky Katovice, Jakub Petrásek, Simona Votavová

Výherci 1. kola: Natálie Schertlerová, Matyáš Voříšek, Andrea Formanová, Václav Lácha
Výherci 2. kola: Ondra Bublík, Lucie Houdková, Matěj Šefl, Zuzana Vanová
Výherci 3. kola: Jonáš Tetour, Hana Mlíková, Kristýna Štěpánková, Marek Brabec a Jana Brchelová

!!! UPOZORNĚNÍ !!! Ceny pro výherce budou k vyzvednutí od pondělí 16. března 2026, opět na tradičním místě, MěÚ Strakonice, odbor ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav.

Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
11. března 2026