2. Švandovo první putování kolem Otavy aneb „Když v operách zpívali dudák, kalina, malina i krušina…“
„Dojeli jsme sem od Mladějovic, vsi s renesanční tvrzí a přízemní školou, kde strávil několikeré prázdniny svých mladých let národní umělec Josef Skupa. Vzpomínám i na Mikoláše Alše a jeho překrásný akt, který vyjádřil všechnu líbeznost a dívčí půvab řeky Otavy a dudáček nám u ní zahraje pod hvězdnatým nebem. Rozkvétaly štěpy, slunce zapadalo do šedomodré hloubky a v tomto jarním rašení jsem nějak intenzivněji než jindy pociťoval pravěký mýtus této krajiny."
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 284, 287)
O vlivu říčního zlata na muzikálnost a furiantství potomků slovanských osadníků Pootaví, tedy nás, jsme mluvili. Výsledkem je bodrý dudák Švanda. V období národního obrození jej lidová slovesnost a fantazie přivádí do řady spletitých, často pohádkových situací, podobně jako slavnějšího českého Honzu. V roce 1939 sepsal František Pecen knihu Strakonicko v pověstech a bájích, s řadou dudáckých pověstí od Otavy. V široké náruči říčního údolí mezi Strakonicemi a Štěkní, k nim patří měsíční Svatojánské noci, žabí skřehotání, tajemné vodní růže, víly na lukách a zpěvné kouzlo věčně spěchajících vln.
Údolí Otavy mezi Strakonicemi a Štěkní je velice významným územím i z hlediska ochrany přírody. Nejvýznamnější částí je regionální biocentrum V lučinách, zahrnující mokřiny starých rýžovišť zlata v Přírodní památce Tůně u Hajské, kulturní louky s artézskými vrty, starou štěrkovnou u Slaníku a slepá říční ramena řeky. Zatímco ochrana přírody, přemýšlí o zachování unikátních vřesovišť, velké zásoby štěrkopísku, stejně jako zbytky zlatého bohatství nedávají spát stavebním a těžebním společnostem.
Mnozí pamatují populární skleničky, poháry a pohlednice dudáka, sedícího pod smuteční vrbou na břehu Otavy, na pozadí strakonického Rumpálu. Pan Režný v knize Po stopách dudáků na Prácheňsku, v něm odhaluje známého strakonického muzikanta Josefa Slavíčka (1870-1942), posílající po řece zpěvné prácheňské písničky. A některému z jeho předchůdců, kterého řeka Otava podobně provázela životem, se mohl přihodit tento příběh z pera F. Pecna:
Strakonický dudák hrál ve Štěkni posvícení, které si druhý den ještě prodloužil v Modlešovicích. Začátek října byl teplý a unavený muzikus se ubíral kolem řeky domů. Ani se neuvědomil, že je právě na Káním vrchu, když jej přemohl spánek. Na místě strašidelném, kdysi popravčím, kde zlověstně krákali černí ptáci, havrani. Ve snu se mu změnili v černé pány, čerty, kterým bez oddechu hrál a hrál. Když však poděkoval za zlaťáky „zaplať Pánbůh“, vše zmizelo a dudák se probral a s hrůzou zjistil, kde se nachází. Od těch dob prý již nehrál a dudy pověsil do strakonického kostela. Jen pro zajímavost, z Modlešovic pocházel jeden z nejpopulárnějších „strakonických“ dudáků, Jan Matásek (1903-1983), který prošel s dudami celé Čechy i Moravu a měl dokonce i samostatný program pro školy. Ještě o něm uslyšíme…
Ačkoli havran polní je jedním z nejhojnějších krkavcovitých ptáků Evropy na Strakonicku nehnízdí, pouze protahuje. Známé jsou nyní již problematické hnízdní kolonie v městském parku v Českých Budějovicích a v Táboře. Většina českých havranů ale hnízdí v Polabí. V literatuře vystupují jako symbol smůly, blížící se zimy, chudoby a krákáním prý předpovídají smrt. Na Káním vrchu se mohli vyskytovat a pochmurným kráá-kráá dotvrzovat večerní podzimní atmosféru. Přímo ve Strakonicích, v areálu hradu ale hnízdí jiný krkavcovitý pták, kavka obecná, s krásnýma blankytnýma očima. Chráněný opeřenec hnízdí ještě v přírodní rezervaci Libějovický park a potěší i obyvatele Blatné. Méně již ale obyvatele panelových domů, když se rozhodne vyklovat si hnízdo v nově instalovaném zateplení..
Musíme vysvětlit jeden omyl. Při vstupu do strakonického muzea upoutá návštěvníka na zdi vlevo malovaná veduta Strakonic. Pozorný návštěvník nepřehlédne, že Kání vrch se ve skutečnosti jmenuje Skalní vrch. Ojedinělý skalní masiv, zdvihající se z rovinatého údolí řeky si o takové pojmenování přímo říká a s káňaty nemá nic společného.
Káně lesní je nejhojnějším dravým ptákem Evropy. Často vartují na polích, kde chytají myši a u silnic nepohrdnou přejetými živočichy. V zimě k nám zavítá i protahující káně rousná. Průzkumy sovích vývržků na Strakonicku ukázaly, že jsou častou potravou výrů velkých. Káňata s poštolkami jsou, většinou po úrazu elektrickým proudem, nejčastějšími ptačími „pacienty“ záchranných stanic živočichů. Nejbližší je bývalá hájovna Makov u Čížové na Písecku, kterou je možno po objednání kdykoli navštívit. Zejména školy by si neměly nechat ujít zajímavá povídání a bezprostřední kontakt se živou přírodou. A život čapí rodiny na hnízdě a nebo v zimě rumraj na „makovském krmítku“, lze sledovat živě přímo na webové kameře stanice. Další blízké záchranné stanice živočichů najdeme ve Spáleném Poříčí u Nepomuku, v Kašperských Horách nebo v zoologické zahradě Ohrada na Hluboké.
Z Písecka pocházela Anna Regina Husová (1857-1945), učitelka, vlastivědná pracovnice a ředitelka písecké, předtím protivínské a vodňanské dívčí školy. Díky povinnému „celibátu“ učitelek (až do r. 1919) cestovala, psala národopisná pojednání, knihy pro mládež o přírodě v kraji kolem Otavy a také povídky o dudácích. „Dudák“ pojednává o nešťastném osudu sedláckého synka Beránka z Mladějovic. V mládí se nepohodl s otcem, sedlákem, který nepřál jeho lásce k chudé dívce. Odešel z domova a všichni mysleli, že se z nešťastné lásky utopil v Otavě. Vrátil se po čtyřiceti letech jako vysloužilý voják Krušina (v botanice známe „krušinu“ jako opadavou dřevinu většinou keřového vzrůstu), nepoznán, udivující krásnou hrou na dudy. Dal se poznat až před smrtí. Husovou výrazně ovlivnil literární styl její přítelkyně Elišky Krásnohorské, autorky některých operních libret Bedřicha Smetany. Velký skladatel sice r. 1871, po vyslechnutí přednášky v Umělecké besedě, ocenil popularizaci dudáctví, ale preferoval ušlechtilejší tóny. Jediného dudáka do díla mu „propašovala“ právě Krásnohorská v opeře Tajemství (zde pro změnu vystupují jako hlavní dvě další „botanické“ postavy, Kalina a Malina a navíc právě dudák Skřivánek…). Tajemstvím však není, že tehdejší „dudáckou“ přednášku v Umělecké besedě, zorganizoval Josef Formánek (1844-1926), ředitel strakonické měšťanské školy a jedna z nejdůležitějších postav strakonické dudácké historie. Ještě se s ním setkáme…
Soutěžní otázky č. 2:
2.1. Která z těchto záchranných stanic živočichů, Makov u Čížové, Spálené Poříčí, Kašperské Hory je nejmladší a která nejstarší ?
2.2. Z jakého slova je odvozen český název keře „krušina olšová“ ?
Nesoutěžní otázka: Jaké významné premiérové výročí letos oslaví slavná opera Bedřicha Smetany, ve které vystupuje sedlák Krušina ?
Na otázky je možno odpovídat do středy 25. února 2026, do 12,00 hod, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz
Soutěž je vedena v samostatné linii pro základní školy regionu a po samostatné linii pro čtenářskou veřejnost.
Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
18. února 2026
