2005 Regionem ve stínu památných stromů + 2006 U pramenů živé vody + 2007 Město v přírodě, příroda ve městě + 2007 U pramenů živé vody + 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky + 2009 Na vlnách stříbrných rybníků + 2010 Pěšinkami zámeckých parků + 2011 Stíny lesa tajemné + 2012 Šel tudy, měl dudy + 2013 Putování románovou krajinou + Ostatní + Rok stromu + 2008 Rozkvetlá okna + Strom roku

Srpská (k.ú. Přední Ptakovice)
Hůl (k.ú. Nové Strakonice, Pracejovice, Drachkov)
Kbíl, Kamenná bába (k.ú. Nové Strakonice, Drachkov, Libětice, Švejcarova Lhota, Smiradice)
Boží kámen, Dřetiny, Holý vrch (k.ú. Tažovice, Štěchovice, Novosedly, Koclov, Makarov, Milčice, Kraselov)

„Bohumil vedl své hosty údolím Kolčavky do Hrobí, ukazoval jim vrchy a lesy, které zde mají starobylá jména: Vraník, Kůstrý, Na Lipici a Boží kámen. Zde se jistě zastavili, protože odsud je možno spatřit nejen řeku Otavu, ale i průsvitně modrou siluetu Rábí. Jiný vrch, Kamenná bába, byl znám všem neplodným ženám z celého okolí. Věřily tehdy nezlomně, že se dostanou do požehnaného stavu, když usednou zde na velký kámen, mající ženskou podobu…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 110)

Kamenice, Chlum (k.ú. Sedlice, Mužetice, Lom)
Hradec, Křídlí (k.ú. Sedlice, Láz, Lažany, Chrášťovice)
Starobor, Obora, Kukly (k.ú. Sedlice, Holušice, Velká Turná, Malá Turná)

„.Zpod lípy u lesa Kamenice obhlédneme celý širý obzor šumavský i hraniční pásmo hor Novohradských, na opačné straně se rozprostírá režná a blankytná krása blatenské kotliny a za ní indigové lesy Brd od Třemšína až k Toku. Houstne stín lesa Hradce vržený na hladinu, krajina temní pod bouřkovými mraky, zvedá se vítr, v dálce zahřmělo. V lese Křídlí už se setmělo do černa a pod smrky se zabělal březový kříž nad vlnou hrobu, kde spí svůj věčný sen myslivecký mládenec. Zastřelil se pro nešťastnou lásku roku 1826 a od té doby obnovují křížek i zahrádku u jeho hrobu (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.84, 85).

Špalková hora (k.ú. Bělčice)
Zlaté hory, Kněžská hora (k.ú. Kocelovice, Hornosín, Újezdec, Řiště)
Březová hora, Hliničný vrch, Málkovský vrch (k.ú. Závišín, Podruhlí, Hostišovice, Uzenice, Chobot, Vahlovice, Drahenický Málkov, Dobšice, Bezdědovice)

„Tam jsou paseky plné vrbovky, zmijí a slunce – tam jsou hluboké lesy s přetichou vůní mařinky vonné, kde slova pověstí mají přízvuk tragický. V nejzapadlejších koutech dýmávaly milíře a v říjnových dobách se tu ozývalo troubení jelenů. Ani ne před dvěma stoletími byl u Roželova zastřelen poslední vlk. Železné křížky v lesních tišinách rozežírá rez a na sveřepé pytlácké bitky s mysliveckými mládenci se už také pozapomíná. Řekni jen Zlatohlav nebo Zlatá hora, jiskra vyskočí z těch jmen, ale dnes už zbytky starých skláren a hutí přerůstá vřes. ( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

„Ano, na vaši Zahradu mariánskou jsem vzpomínal, Julie Zeyere, kráčeje jindy starými alejemi od Libějovic k Lomečku. Nebudu se přít s historiky o to, kdo vlastně nakreslil plány lomecké svatyňky, ale jsem ochoten uvěřit, že je vymyslila některá z buquoyských komtes a ne hrabě Filip Emanuel, jak je v kronikách psáno. Nikde jinde jsem neviděl v architektuře takovou přemíru „ruční práce“ jako právě tady, kde je samá kraječka a frizúra, že to vypadá jako barokní hračka, upuštěná do překrásného přírodního prostředí... (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 70)

„V parku kladrubského zámečku se pomalu nad jezírkem rozpadává skalka s profilem tváří bývalého majitele a jeho paní a jen podivínství téměř surrealistické mohlo proměniti zdivo umělé zříceniny v dračí hřbet, zakončený ještěří hlavou, jež měla podobu altánku, pokrytého bambusem. I jména remízků jsou tady exotická. Odoháj, Idoháj - kdo to jakživ slyšel? Zámecký mladý pán se jmenoval Odo, slečinka Ida - už rozumíme, jsou pokřtěny po nich." (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 259)

„Šel jsem chvíli mezi poli a chvíli lesem, než jsem dospěl k bílému průčelí štěkeňského zámečku s červenými květy růží a fialovými kalíšky plaménků. Sestra fortnýřka v řeholním hábitu mne vpustila do parku, kde na lavičkách pod starými duby seděly stařenky. Když kolem celého parku rozkvetou šeříky, rozevře se od balustrády nádherný pohled na „luznou“ Štěkeň s pozadím píseckých Hůrek nad Putimí, na aleje větrolamů v lukách od Nových Kestřan až k Sudoměři, na komín lihovaru s čapím hnízdem i na nové silo u čejetického nádraží …“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 283)

„Už nejezdí panský kočár z Blatné do rušných Čekanic, ani z Bratronic do blatenského zámku, nezaznívá troubení postiliónovy trubky na cestě mezi Blatnou a Březnicí, nezašelestí hedvábná krinolína rošické paní lesní a studentská čamara se už také dávno nenosí…
V zámeckém parku nás pěšinky zavedou k hrobu husarského generála Petra Arnolda, nad jehož hrobem bychom mohli vyvolat jiné pásmo milostných příběhů. Oklikou na zpáteční cestě se dostaneme k psímu hřbitůvku s kamennými náhrůbky, zahradnickou kamufláží proměněného v skalku...
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 102 a 282)

"Miloval jste stromy, zušlechtil zámecký park, zřídiv v něm umělou jeskyni a skály, které tam možno spatřit podnes. Věřte, nevymyslil jsem si setkání s ohromným broukem roháčem na dřevěném můstku, vedoucím k parku, ale řekněte sami, proč právě se mi zjevil při purkyňovském vzpomínání a proč při pohledu na osamělý prastarý dub, rozehraný prvními krůpějemi teplého letního deště, mne z ničeho nic napadlo vypočítat množství vody zachycené v jeho listoví... “
( L.. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 37)

Městský úřad Strakonice vyhlašuje fotosoutěž s názvem „Zimní safari“. Zúčastnit se může každý, kdo rád fotografuje zvířecí obyvatele našeho hradního safari – kozičky, ovečky nebo poníky a svou nejhezčí fotografii zašle v termínu do 31. března 2010 na adresu Městský úřad Strakonice, Velké náměstí 2, 386 01 Strakonice nebo ji osobně zanese na podatelnu městského úřadu nebo Městské informační centrum, Velké náměstí 3 (přízemí budovy).