2005 Regionem ve stínu památných stromů + 2006 U pramenů živé vody + 2007 Město v přírodě, příroda ve městě + 2007 U pramenů živé vody + 2008 Od pramene k ústí aneb říčky potoky + 2009 Na vlnách stříbrných rybníků + 2010 Pěšinkami zámeckých parků + 2011 Stíny lesa tajemné + 2012 Šel tudy, měl dudy + 2013 Putování románovou krajinou + Ostatní + Rok stromu + 2008 Rozkvetlá okna + Strom roku

4. Literární mušketýři z Vodňanska...


aneb Tajemství nejen strýce Josefa

Julius Zeyer (1841-1901) Jan Maria Plojhar, Zahrada mariánská, Dům U tonoucí hvězdy
František Herites (1851-1929) Tajemství strýce Josefa, Maloměstské humoresky, Vodňanské vzpomínky
Otakar Mokrý (1854-1899) Povídky a arabesky
Zikmund Winter (1846-1912) Mistr Kampanus

„Julie Zeyere. Častěji jsem na Vás myslil ve staré aleji k Lomečku, jejíž aristokratická krása vám napomáhala evokovat postavy hrdin a světců středověké Francie, neznám aspoň kouzelnějšího koutu v české zemi, který by mohl být vhodnějším dějištěm vašeho legendárního a bohatýrského mýtu… Mezi českými humanisty nalézáme z vodňanských rodáků zoufalého svědka pobělohorských poprav, rektora slavné almae matris mistra Jana Kampana Vodňanského… František Herites, který vladařil v lékárně, vypracovával se v mistra maloměstské žánrové povídky a humoresky…(L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1986, s. 82, 62, 63)

3. Šlechta ve víru národního obrození


aneb Modrá krev štědrá i tekoucí…

Božena Němcová (1820-1862) Pohorská vesnice
Josef Svátek (1835-1897) Majestát Rudolfa II.
Bohumil Havlasa (1852-1877) Tiché vody

„Jméno tohoto vlasteneckého šlechtice se nám ozve i ze stránek románu Boženy Němcové „Pohorská vesnice“, jehož je hlavním hrdinou, neodhadneme už, nakolik zidealizovaným, a dráteníček z téhož románu patří rovněž Březnici aspoň svým hrobem. U svatého Rocha nalezneme empírový křížek a na něm nápis Jan Gallik…to je on.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 31)

2. Temno a počátky národního obrození


aneb Není páter, jako páter

Bohuslav Balbín (1621 – 1688) Rozmanitosti z historie království českého
Antonín Koniáš (1691-1760) inkvizitor
Josef Kovář (1779-1848) nálezce RKZ
Václav Krolmus (1790-1861) Staročeské pověsti, zpěvy
Jan Vlastislav Plánek (1789-1865) písmák
Josef Šmidinger (1801-1852) apoštol české knihy

„A ještě jednu postavu si vyvolejme z probuzeneckých Strakonic.Nad belhavou chůzí vidíme vznícenou souchotinářskou tvář pátera Josefa Šmidingera, vracejícího se z apoštolské pouti pro českou knihu. Kolik vsí a dvorů asi prošel, na kolika školách a farách se zastavil tento neúnavný churavec, aby získal členy pro Matici českou nebo předplatitele na Jungmannův Slovník… (L.Stehlík, Země zamyšlená I, s. 272)

1.Husitství a humanismus



aneb Chelčický Otec Scholastikus a První český bestseller

Petr Chelčický (asi 1390 – 1460) Síť víry O trojím lidu
Václav Hájek z Libočan (1495 – 1553) Kronika česká
Jan Hodějovský z Hodějova (1496 – 1566) mecenáš

„Století šestnácté přisoudilo Řepici sehrát velkou roli v humanistické kultuře celého národa. Jen si vzpomeňte na pana místosudího Království českého Jana staršího Hodějovského z Hodějova. Panečku, mít v ruce všechny ty knihy, jež tu stávaly v regálech pod důkladným klenutím jedné komnaty a být jedním z těch, kteří si tu pěkně chodili v botanické zahradě bez starosti o chléb vezdejší. Což, žiloť se asi pěkně tenkrát na Řepici. Už Hájkova kronika zaznamenává pověsti o vzniku Řepice, Štěkně a Kraselova, kladouc je jako historickou skutečnost do pohanských dob, které nám zachovaly i pověstné názvy Hradců a Jaslova…! (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s.276-277 )

11. Strakonický dudák ve filmu a loučení …


„Pro Bohumila to byla nejkrásnější a nejstarobylejší česká krajina. Tehdy se vracíval z dalekých cest, které podnikal s Pěveckým sdružením pražských učitelů až do zámoří a jako kdysi Tylův Švanda dudák dostal se s muzikou do celého světa…. (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 112)

10. Strakonický dudák stále kráčí světem…


„Když nám v síni Jelence strakonického hradu zahrály tři mladičké dudačky, poslouchali jsme je jako u vytržení. Pravda, bývali ve Strakonicích slavní dudáci, ale o dudačkách jsme dosud neslyšeli. Dudácká tradice Strakonic ožila v Prácheňském souboru, jehož duší je Josef Režný, který se svými dudáky hrál i za hranicemi. On podnítil studenta Jindřicha Jindráka, aby se naučil hře na tomto starém nástroji a hrál s nimi v jeho souboru. (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 2707)

9. Strakonický dudák jako naděje národa…


„Dominantu kraje tvoří „Kátoucká hora“ se spečenými valy pravěkého hradiště, k níž je soustředěn děj balady Čelakovského z „Ohlasů písní českých, nazvané „Svatební den“. Pod horou je starodávný můstek, pojmenovaný po Žižkovi,z roviny se zvedá zámeček Střela a tmí se Šibeniční vrch, kde prý hrával Švanda dudák viselcům na trojhranu šibenice. Na obzoru dýmají komíny strakonické fezárny a zbrojovky a melodii kraje vyzpívává řeka Otava.“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 107)

8. Odkud přišel strakonický dudák…


„Tato krajina měla dudáka, jenž hrál o půlnoci viselcům, věrojatě pomyslíte na pověst, ale pod Smrtí horou žil ještě nedávno pohodný, jemuž dudy hrály jen o málo uměleji než kdysi proslavenému Švandovi…Dlouhá léta zde působil pan řídící Martin Ruth, za jehož doby se tu hrávala ochotnická divadla, jimž přírodní zákoutí křikavské tvrze dávalo překrásnou scenérii, ať už tu byl hrán Tylův Strakonický dudák nebo zdramatizovaný román Ivana Klicpery..“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 261)

7. Strakonický dudák na jevištích


„Hledaje stopy starého zámeckého dřevěného divadla, vzpomněl jsem i vaší veliké křížové cesty, Josefe Kajetáne. Jedno z jejích posledních zastaveních bylo tady v Blatné. Přijel jste sem roztřásán horečkou na kodrcajícím voze odněkud z Vodňan a ještě jste se šel podívat na staré divadlo v zámeckém parku, kde jste před lety hrál. Bylo zřízeno právě v roce vašeho narození. Ještě vás pohostili v zámku a potom v hostinci u Bílého lva jste prožil smutnou horečnatou noc…
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 72)

6. Dudák ve víru národního obrození


„Jméno tohoto města však nejvíce zpopularizoval Tylův Strakonický dudák, zdramatizovaná a zkrášlená místní pověst o čarovných dudách. Snad vznikla po Tylově návštěvě u zdejšího truhláře písmáka Jana Vlastislava Plánka v době vlasteneckého nadšení, kdy kočující herecké společnosti křísily na venkově národní vědomí měšťanských starousedlíků. Plánek je výrazná postava a literární historie o ní dobře ví.“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 268)

5. Švandovo putování Strakonicemi


„Kouzlo místních pověstí už od dětství vzrušovalo vnímavou mysl spisovatele a ředitele škol Adolfa Daňka, narozeného v domku zámeckého zahradníka. O jedné chlubné paní vrchní, která si nechala z chlebového těsta udělat střevíce na nedělní mši. Když noční vítr lomcuje starými lucernami, rozléhá se nádvořím její zoufalý pláč. A v ten čas je slyšet i vřeštění známých dud za kostelním oltářem…“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 268)

4. Švandovo „dělnické“ a „šelmovské“ putování.


„Dole stříbrný provázek Blanice se leskne mezi kamením a drsnými stráněmi, vidíš mlýn u Baštů, pilu i vsi na kopcích, na severní straně sedlo Skočické hory a východně „pustý zámek“ helfenburský. Zadíván přes ostrý obrys Bobíku k hranicím země, myslíš na těžké lidské dílo tam dole, na pily a sklárny, na kamenitá bramborová políčka, těžké orání na vršku, vysilující dřevařskou práci v lesích, na bídu nízkých baráčků s obědy z brambor a kyselého zelí…“.
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 241)

3. Švandovo druhé putování kolem Otavy …


„Nechme uplývat řeku až někam pod Zvíkov a vydejme se po hřebeni kopců na obhlídky jiné! Pohled k Přeborovicům mi vyvolal jednu postavu z Heydukova literárního díla, kterou starý básník umístil do přeborovské chalupy a do komnat štěkeňského zámku. Ani jednající osoby, ani prostředí a děj nevznikly v básníkově fantazii: Heydukova Běla skutečně žila, ale nevím, zda autor zvolil dobře poddtitul své knihy, označiv je „idyla z Pootaví“.
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 284)

2. Švandovo první putování kolem Otavy …


„Dojeli jsme sem od Mladějovic, vsi s renesanční tvrzí a přízemní školou, kde strávil několikeré prázdniny svých mladých let národní umělec Josef Skupa. Vzpomínám i na Mikoláše Alše a jeho překrásný akt, který vyjádřil všechnu líbeznost a dívčí půvab řeky Otavy a dudáček nám u ní zahraje pod hvězdnatým nebem. Rozkvétaly štěpy, slunce zapadalo do šedomodré hloubky a v tomto jarním rašení jsem nějak intenzivněji než jindy pociťoval pravěký mýtus této krajiny."
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 284, 287)

1. Dudáci přicházejí na Strakonicko…


„Přisoudil-li archeolog Bedřich Dubský krajině střední Otavy zvláštní slovanský kmen, pozornější zrak i sluch postřehne v povaze i dnešních lidí zvláštní rysy, na prvý pohled i poslech zcela odlišné od ostatních Jihočechů. Poměrná zámožnost vypěstovala zde furianství a smysl pro jadrný vtip, zvýšený smysl pro vlastnictví a z něho plynoucí cit pro vše, co je reprezentuje. Zde je domovem bujarost i opatrnost, která se nikdy nepředá, lpění na svém, ale i určitá okázalost, je-li toho potřebí."
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 261)

10. Lesy na rozhraní Vodňanska, Bavorovska a Netolicka



Svobodná hora, V Korázu, Blyštice (k.ú. Pražák, Vodňany, Stožice, Vodň.Svob.Hory, Bavorov, Křepice)

Čichtický les, Lomecký les (k.ú. Křepice, Čichtice, Chelčice, Truskovice, Nestánice)

„Celé šestnácté století je vyplněno silničními spory s městskými sousedy píseckými a prachatickými i potyčkami s posádkou blízkého Helfenburku, jehož pán si činil nároky na lesní bohatství svobodných Vodňanských „hor“... Lomecký lesní hřbitůvek je tak poetický, že plně chápu Julia Zeyera, který si přál být pohřben v této lesní tiši... Ostatně nejsou Vaše Troje paměti Víta Choráze zároveň nejhlubším pokáním ztrýzněného srdce-pokáním, které jste si sám uložil jako břímě nejtěžší? Jistě nestačilo jen pouhé jméno lesa Koráze, aby svým zvukem mohlo rozeznít ve Vás struny nejhlubší, nejjemnější a nejcitlivější.“ “ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s. 61, 81)

9. Lesy mezi Strakonickem a Vodňanskem


Knížecí kámen, Brnouš, Radovec (k.ú. Drahonice, Netonice, Radějovice, Paračov, Dunovice, Cehnice)

Skočický Hrad, Jelení vrchy, Kopaniny (k.ú. Svinětice, Vitice, Krašlovice, Lidmovice, Pivkovice, Drahonice)

„Dole stříbrný provázek Blanice se leskne mezi kamením a drsnými stráněmi, vidíš mlýn u Baštů, pilu i vsi na kopcích, na severní straně sedlo Skočické hory a východně „pustý zámek“ helfenburský… Kostelík Svatého Vojtěcha byl téměř denním cílem procházek Zeyerových, hlavně ve večerním soumraku, kdy slunce už zapadlo za Skočickou horu, louky se rozvoněly rosou a stromy se změnily v živé bytosti jeho hrdin a vysněných postav…Cesta vedoucí obloukem dovedla nás k rybníku Řežabinci, pod duby na travnatou stinnou hráz, od níž hledíme přes hladinu až ke Skočické hoře“ (L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s.38, 63)

8. Lesy na rozhraní Volyňska a Vodňanska



Vráž, Jasánek, Červená, Brdo (k.ú. Milejovice, Střítež, Kuřimany)

Mlaka, Chmelovky, Duškovec, Šibák (k.ú. Skály, Záluží, Čepřovice, Krajníčko, Jiřetice, Koječín, Tourov)

„Ptaje se po místních znamenitostech, vyzvěděl jsem, že nebudu zklamán, navštívím-li Dobrou Vodu. Stoupal jsem k lesu, odkud se rozevřel nádherný rozhled do širokého kraje. Je možno přehlédnout značnou část otavského údolí až za Katovickou horu, dýmavé Strakonice, vrchy nad Jinínem i jihozápadní obzor, zavrcholený Ostrým... Dnes tyto rozsáhlé zříceniny ovládají vysoké rozsochaté sosny a modříny, stmívavé ticho smrků, oman lesní i oranžový rmen. Zdi hradního paláce se sesouvají pod ničivou rukou času a hluboká studně pokouší naši závrať...“
(L.Stehlík, Země zamyšlená II, 1975, s. 77, 219)

7. Lesy šumavského podlesí



Mlaď, Na kobylce, Vacovický vrch (k.ú.Krušlov,Chvalšovice, Čestice, Vacovice)
Zahájený, Altán, Kůstrý, Kváskovický vrch (k.ú. Zálesí, Kváskovice, Víska, Lhota p. Kůstrým)
Bloudím, Lazy, Turačov (k.ú. Vojnice, Škůdra, Strašice)

„Při hrách panoval zákon staršinství a tělesné převahy. Chlapec řídících běhával v létě s nimi bos na maliny do lesa Bloudíma jako ony a jen v zimě se od nich odlišoval svými botami, zatímco ony se klouzaly v dřevěných mejšlatech…V které jiné krajině vymyslili však tajemnější jména pro lesy? Bloudím a Jezinec. Patří jezinkám nebo jezevcům? Divokostí pradávnou vydychne ze své hloubky jiný les, Turačov…“ (L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 107, 260)

Syndikovat obsah