6. Soutěž "Otava řeka (2. část) aneb Plavali plavci …."

(k.ú. Čepice, Žichovice, Velké Hydčice, Horažďovice, Střelské Hoštice, Poříčí, Strakonice, Slaník, Štěkeň, Čejetice, Kestřany, Písek, Zvíkov)

„Večer na březích řeky patří milencům a rybářům, k oběma si můžeme přimyslit chvíle pozasněnosti a voňavých olšových stínů. V ten čas silueta hradu ztemní proti nazlátlému nebi, zezlátnou i vlnky pospíchající řeky a na starém přístavišti vorů, bývalém „holcplacu“ zlíbezní stromy do poezie corotovských obrazů. Nechme uplývat řeku až někam pod Zvíkov a vydejme se po hřebeni kopců na obhlídky jiné...“
(L. Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 273)

Správně, než se ponoříme do večerní poezie řeky Otavy ve Strakonicích, musíme se vydat na obhlídky jiné, nejprve samozřejmě pod kapličku Anděla Strážce nad Sušicí, kde jsme řeku minule opustili. Všichni vodáci znají tábořiště v Sušici, „startovací ranvej“ pro milovníky vodní romantiky s kouzlem trampských písniček, večerních ohníčků, nocí pod hvězdami a stříbrných svítání. Významně jí napomáhá (myšleno té vodní romantice) od Velhartic přibíhající říčka Ostružná, místními, mezi které patřil i náruživý rybář a chalupář Jan Werich, nazývaná Pstružná, u Dobršínského mlýna rozhojňující vody Otavy.

Zklidněná řeka se od Sušice pokojně v luzích rozlévá mezi vápencovými chlumy, které jsou, věřte nevěřte, součástí Pošumavského krasu. Přírodní rezervace Čepičná nad Čepicemi a Pučanka nad Hejnou hostí unikátní teplomilnou a vápencomilnou květenu, na Pučance korunovanou převzácným tořičem hmyzonosným, unikajícím svými mimikry všem zvědavým očím.

Nepřehlédnutelným opakem drobného květinového klenotu je majestátní silueta hradu Rabí nad Žichovicemi, svítící vápencovými hradbami do pootavské krajiny stejně jako otevřené svahy lomu krystalického vápence nad Velkými Hydčicemi. Před Horažďovicemi pak pozdraví řeku starobylá Prácheň s kostelíkem Sv.Klimenta, patřícím mezi sedm nejstarších kostelíků v Čechách. Zřícenina nejmocnějšího hradu kraje, dávající mu i jméno (Prácheňsko), uvozuje Otavu perlonosnou, správněji perlorodnou, neboť v horažďovickém mlýnském náhonu bývala nejvýznamnější, dá-li se říci „odchovna“ perlorodky říční.

Přírodní bílé perly z lastury mlžů ozdobily nejednu dámskou šíji, avšak vyhynutí perlorodky na Otavě díky činnosti člověka v posledních desetiletích je krutou realitou naší současnosti. A rozhodně za něj nemohou povodně. Její návrat do Otavy je nutně obrovskou výzvou pro všechny zainteresované, od odborníků pro obyčejné lidi, kteří mají řeku rádi a pokud se někdy podaří, třeba i díky využití úspěšných metod odchovu z horního toku řeky Blanice, splatili bychom Otavě alespoň část dluhu, kterým jsme ji naší bezohledností zatížili.

Širokým údolím míří řeka dále ke Strakonicím. Zašlou zlatou slávu připomínají sejpy, malá zvlněná moře vzniklé propíráním říčního písku, i Kněží hora před Katovicemi se zbytky předvěkého hradiště, jednoho z několika, střežících zlatonosnou kotlinu, pod nímž zesiluje řeku Březový potok. Zašlou plaveckou slávu pak kruhy na uvázání pramenů ve skále strakonického Podskalí, s připomenutím na naučné stezce Podskalí.

Voroplavba, čili doprava dřeva v tzv. pramenech (z německého Prahmenflösserei – voroplavba) měla v Čechách i na Otavě bohatou tradici již od středověku, ale největšího rozmachu doznala v 19. století. Celý úsek Otavy v délce 113 km byl však splavněn až v roce 1982, v návaznosti na katastrofální polomy šumavských lesů. Mohlo se plavit již z Čeňkovy pily a cesta do Prahy trvala asi čtyři dny. Součástí cesty byla vaziště (např. Rejštejn nebo Žichovice, s využitím umělého kanálu ze slepého ramene řeky), šlajsny, plavecké hospody a šikovní vrátní s vrátenskými patenty a partou šikovných chlapů byli schopni plout až do Drážďan nebo do Hamburku. Poslední plavba po Otavě spadá do roku 1958, když rozvoj železnice a topení lacinějším uhlím plavecké řemeslo ukončily. Jeho krásnou připomínkou bylo slavnostní otevření Muzea řeky Otavy ve Střelských Hošticích roku 2006, završené sděláním a projížďkou jedné vorové tabule po řece, následovníky plavců ze spolku Vltavan Purkarec.

Ve stínu Rumpálu strakonického hradu přibírá Otava svou menší šumavskou sestru Volyňku, když se krátce před soutokem stala inspirací obrozeneckému básníku F.L. Čelakovskému ke sbírce básní Pomněnky Watavské (Watava=Otava). K řadě svých titulů tím přidává i přízvisko „řeka inspirující“, které měrou vrchovatou uplatní na dalším zastavení v královském městě Písku. Básníka Adolfa Heyduka očarovala natolik, že o něm mluvíme jako o „Pootavském slavíku“, miloval ji Karel Klostermann, ale osudovou se stala Fráňu Šrámkovi. Stříbrný vítr hledajícího mládí i měsíc nad řekou věčné touhy po obyčejném štěstí se díky němu již navždy zrcadlí v hladině Otavy a hučící splav milostné básně bude navždy dojímat upřímností i bolestí lásky.

Za Strakonicemi se řeka rozlije doširoka i dodaleka. Zašplouchá na pozdrav památné slanické lípě se zlatými diviznami a neopakovatelnými výhledy na koupající se zapadající slunce v říčních vlnách a spěchá dál vlídnou krajinou. Za Kestřany přijme Brložský potok, za Putimí také zlatonosnou a perlonosnou řeku Blanici a v Písku podběhne nejstarší kamenný most v Čechách, zvaný Jelení, nově opravený po katastrofální povodni roku 2002.

Ve vzdutí Orlické přehrady, 19 km před soutokem Otavy s Vltavou, pod královským hradem Zvíkovem, se končí samostatný život zlatonosné, perlonosné, plavecké, lososí, básnické, zkrátka jihočeské řeky Otavy. Z širokých rovin se ocitne v sevření strmých skalnatých údolí, přijme ještě zleva řeku Lomnici a ve Štědroníně naposledy zavzpomíná na plaveckou slávu u bývalého vaziště vorů, kde se v roce 1952 točil slavný film Plavecký mariáš s Jaroslavem Marvanem.

Pod Zvíkovem se tmavá otavská voda šumavských lesů smísí se světlou vodou vltavskou a spolu spějí dál a dál mezi skalnatými stráněmi směrem k matičce Praze. A vnímavý poutník tu naposledy zaslechne v šumění vody básnický veš Fráni Šrámka, tak výstižně charakterizující život řeky Otavy a vlastně i život lidský:
„Jako bych jenom splavem byl, který kdysi v lukách krásně zpívat slyšelas…“

Nadmořská výška pramene (u Modrého sloupu pod Luzným): 1298 m n.m.
Nadmořská výška u Čeňkovy Pily : 627 m n.m
Nadmořská výška u soutoku s Vltavou u Zvíkova: 346 m n.m.
Délka od Čeňkovy Pily k ústí: 113 km
Plocha povodí: 3 788 km2
Průměrný průtok: 26 m3/sec

Řeka Otava je nejvýznamnějším vodním tokem Prácheňska. Zrozená ze šumavských potůčků a říček se postupně mění v klidnou řeku, při ústí opět sevřenou skalnatými stráněmi. Kromě bohatství zlata a perel, díky čemuž ji již staří Keltové nazvali Atawou, tedy Bohatou vodou, byla významná pro plavbu dřeva a velice významná svým bohatstvím ryb, přes lososy, pstruhy až k lipanům. V posledních letech dochází ke zvyšování kvality její vody díky instalaci ČOV jak ve městech, tak ve vesnicích jimiž protéká. Stále je nejdůležitějším rybářským revírem regionu a je zajímavé, že přes bohatství vody není zásobárnou rozsáhlejších rybničních soustav a vlastně ani větších rybníků.

Je nejdůležitější a velice vyhledávanou říční cestou pro vodíky, sjíždějící ji od Sušice přes celou řadu kempů po celé délce, nyní již s využitím služeb Otavské plavby, vzniklé v roce 2001 a přispívající ke zkvalitnění právě vodáckého života řeky. Výhledově bude vodácká cesta doplněna i cestou cyklistickou, nyní již zčásti existující.

Soutěžní otázky :

6.1. Jaký je způsob života perlorodky říční a co jsou to „glochidie“ ?
6.2. Kdo to byl na pramenu „vrátný“, co byl „vrátenský patent“, co „šrek“ ?

Správné odpovědi a výherci soutěží č. 3. a č. 4.
3.1. Tenťáci=stavitelé cirkusových stanů, Dontér=krotitel dravé zvěře, Stavět stromy=stavět stožáry cirkusového stanu
3.2. Kořenová ČOV=ČOV na přírodní bázi, s využitím mokřadních rostlin, keřů i dřevin

Výherci:
ZŠ Vodňany, 8.B, Vendula Kramerová, Strakonice
Kateřina Chromá, Strakonice

4.1. Umělecký válcový mlýn=moderní mlýn s mlecí stolicí a kapsovými výtahy
4.2. Minohy jsou larvy mihule, žijící cca 4 roky v říčním bahně a písku, živící se organickými zbytky

Výherci:
ZŠ Čelakovského 7.A, tercie Gymnázia Strakonice
Filip Šimek, Volyně

Všichni výherci si mohou své ceny vyzvednout na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, 3. patro, číslo kanceláře 57, Ing. Šobr !!!

Z technických důvodů vyjde reportáž v Listech Strakonicka nikoli v úterý, ale až ve středu 16.3. 2008.

Na otázky je možno odpovídat do pondělí 21. dubna 2008 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice nebo v redakci Strakonického deníku.

Text a foto : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
14. dubna 2008