5. Zámecké parky na Otavě – Horažďovice, Střelské Hoštice, Střela


„Krásné pěšinky a cestičky na ostrově, v anglický park proměněném, kolikrát jsem obdivoval váš topol balzamický, hlohy, mukyně i lonicery, dřišťál a borovici vejmutovku. Veverky skotačily v rozložitých korunách a na rozsáhlém palouku ujížděl jezdec jakoby vystřižený z některé staré rytinky a do vln Otaviných vklouzla užovka, zasvítivší žlutými půlměsíčky. Nerušme milence a neplašme srn! Pod těmito krásnými loubími zadumaně chodíval i máchovský lyrik Rudolf Mayer. Což nevidíte padající hvězdu? Tolik miloval noc…“
(L.Stehlík, Země zamyšlená I, 1986, s. 254)

Básníci a v měsíčním světle plynoucí řeka nebo vlnící se jezero (Mácha) k sobě patří stejně jako zámecké parky a voda. Pozapomenutý, v úvodním citátu uvedený básník okruhu májovců by mohl vyprávět… Při pobytu v Horažďovicích se mohl procházet za letních nocí nově zřízeným parkem anglického stylu, vyprojektovaným ve stínu starobylé Práchně zámeckým zahradníkem Schwarzem. Hlavně proto, že původní zámecké zahrady severozápadně od zámku se stále zmenšovaly a zmenšovaly…Využil osvícenstvím probuzeného zájmu o volnou přírodu i umělého Ostrova mezi tokem Otavy a mlýnskou náhonovou stokou. Ostrov se původně nazýval Luh, tedy místo při řece, často zaplavované, sloužící většinou jako pastvina, protože naši předci dobře věděli, na rozdíl od nás, co způsobí rozoráním půdy až těsně k říčnímu břehu. Je zajímavé, že se zachovalo i jméno druhého zámeckého zahradníka, Haibla, který v úpravách parku pokračoval a vtiskl mu dnešní tvář, výrazně pozměněnou až rozvojem města ve druhé polovině dvacátého století.

Kde se vůbec vzal v Horažďovicích zámek? Samozřejmě opět z gotické tvrze či hrádku, založené mocným rodem Bavorů ze Strakonic. O následnou renesanční přestavbu se postarali Švihovští z Rýzmberka, mimo jiné známí držením nedalekého Rabí a barokně ji „dorazili“ Šternberkové. Zbytky původních barokních zahrad lze ještě najít, spolu s glorietem, před zámkem a v terasách spadajících k řece, resp. k mlýnskému náhonu, dříve úspěšně využívaného k chovu perlorodek. Užitečnost náhonu oceňuje určitě i dnes řada mladých dívek a žen, kdy jim místo kulatých perel zajišťuje pohon mlýna, vyrábějícího směs na knedlíky v prášku…

Dnešní oblast zámeckého anglického parku se vzrostlými lužními dřevinami nese krásné jméno Zářečí vycházkové pěšiny doplňuje řada sportovišť z nichž vyniká Aquapark. Mimořádná povodeň roku 2002 způsobila mnoho materiálních škod, perlorodky v mlýnském náhonu už jsou bohužel minulostí, ale řeka svou krásu neztrácí a plyne dál a dál, k dalším parkům a zámkům …

Střelskohoštický se architekturou i využitím horažďovickému hodně podobá. Barokní přestavba jej také oděla do střízlivé nenápadnosti, což nemůže zachránit ani několik ladných barokních štítů a nově zřízené Muzeum voroplavby přibližuje již zaniklý život kolem řeky. Zajímavé zámecké osudy počínají drobnou šlechtou a pokračují vyšší šlechtou, Bílou horou, jezuitským řádem, finančními machinacemi, ozdravovnou pro děti a ženy dělníků Škodových závodů v Plzni až k vojenskému využití pro Karpatský ženijní pluk, končící zde činnost až v roce 1991. Konec dalším deseti letům nejistot a dohadů učinila svou koupí až obec a určitě učinila dobře. Celý areál nabízí kromě muzea mnoho dalších prospěšných využití a díky odhalené podzemní chodbě i tajemství, lákající především v létě hlavně národ vodáků.

Málokdo z nich asi ví, že kemp, ve kterém pro dnešek nocují, hlídaný velkým vyřezávaným ježkem, je vlastně část bývalého zámeckého parku. Podobně jako v Horažďovicíh se rozkládal po obou březích řeky Otavy a terasami šplhal pod zámecká okna. Původní barokní zahradu, jejíž zbytky s kamennou kašničkou a vzácným jinanem tvoří oázu klidu mezi řekou a zámkem založili, spolu s užitkovou zahradou již jezuité. Rozlehlý anglický park v údolnici řeky, se datuje od roku 1810 a nesl roztomilé jméno „Gustávka“, podle majitele panství Gustava Obsta. Nacházely se v něm staré mohutné duby, ale již všechny podlehly civilizačnímu tlaku a prostor byl nejprve využit jako zelinářská zahrada, později zčásti pro čističku odpadních vod, zčásti pro již zmiňované tábořiště.

Jako mají Horažďovice svého Rudolfa Mayera, mají Střelské Hoštice svého Aloise Moravce. Akademický malíř tu prožil mládí a krásu Pootaví objevil i pro svého nerozlučného přítele Ladislava Stehlíka. Věčný spánek sní na hřbitově u kostela Svatého Martina, s pohledem do údolí své milované řeky…

Panství hoštické bylo po dlouhou historickou dobu spojeno s panstvím u zámku Střela, odtud pak vzaly název i Střelské Hoštice. Samotná Střela byl původně strategický hrad na návrší v rovinatém řeky Otavy, jehož počátky sahají hluboko před polovinu třináctého století, snad ještě hlouběji než počátky hradu strakonického. Byly tu dokonce dva hrady, dolní a horní, ale třicetiletá válka přinesla bídu, zmar a na Střelu oheň a následné zpustnutí. Zůstala jen pověst o dvanácti stříbrných soškách apoštolů, uschovaných před loupeživými hordami v hluboké hradní studni. Až jezuité začali s obnovou, vystavěli nový zámek a část staré ruiny do stavby viditelně zakomponovali. Ze strategických důvodů nebylo návrší s objektem ozeleněno, ani zde nebyly budovány například terasové zahrady. Výjimkou byla stavba kamenného špýcharu „v podzámčí“. Až od poloviny 19. století bylo započato s výsadbou krajinářského parku téměř po celé ploše pod zámkem. Areál dosahuje výměry 2,4 ha a doplňoval jej rozsáhlý ovocný sad, který byl bohužel již zlikvidován.

Poté co objekt sloužil potřebám okresního archívu, byl v devadesátých letech vrácen původním vlastníkům a následně prodán, takže v současnosti není přístupný. Neměl by tedy být přístupný ani park, ale původní pletivo kolem něho již dávno podlehlo zubu času a jakýkoli návštěvník může na vlastní oči vidět nerušenou přírodní sukcesi, samovolný vývoj. Parkovou dispozici připomíná pouze liniová výsadba lip podél točité silničky procházející celou severovýchodní částí a kamenné základy tarasů, na kterých bylo oplocení podél státní silnice. Smutno, přesmutno je při procházce zcela neudržovaným parkem. Přitom ještě v první polovině minulého století bylo v turistických průvodcích o Střele psáno jako o druhé nejvýznamnější dominantě kraje při jízdě dráhou z Budějovic do Plzně. Jen pro úplnost, první dominantou byl zámek Hluboká.
Snad současný stav nezůstane stavem trvalým a Střelu nečeká osud podobný tomu z třicetileté války. Nezasloužila by si ho…

Soutěžní otázky :
5.1. Jaký je životní cyklus perlorodky a kolika se může dožít let ? Kde se nyní na světě získává nejvíce přírodních perel?
5.2. Kdo to byli apoštolové a kolik jich bylo ?

Otázka mimosoutěžní:
Kterou básnickou sbírku Rudolfa Mayera si mohl přečíst Karel Hynek Mácha?

Na otázky je možno odpovídat do středy 31. března 2010 včetně, na e-mailovou adresu: miroslav.sobr@mu-st.cz nebo písemně odevzdávat do téhož data v INFOCENTRU Strakonice.

Správné odpovědi na soutěžní otázky 4. dílu:
4.1. Gloriet je malá otevřená zahradní stavba, obvykle na vyhlídkovém místě (viz Gloriet ve strakonických Rennerových sadech). Krinolína je část ženského oděvu, široká sukně, vyztužená kostěnými nebo ocelovými obručemi. Čamara pánský slavnostní kabát, oblíbený zejména mezi vlastenci, se stojatým límcem a řadou knoflíků, zapínajících se na šňůrky (např. část sokolského kroje).
4.2. Všechny názvy označují příslušníky vojenského jezdectva čili kavalerie a liší se místem vzniku a stejnokrojem. Husar pochází z Uher, hulán z Polska, rejtar z Německa, švališar a dragoun z Francie. Rytmistr je důstojnická hodnost u jezdectva. Velitel roty, jinak též hejtman či kapitán.

Mimosoutěžní otázka:
V symbolistické novele Proměna od Franze Kafky, se hlavní hrdina promění v brouka.

Výherci 4.kola:
Knihu Toulavá kamera, tričko,čepici, hrnek, frisbee a samolepky s logem soutěže získává tým 7.A ZŠ Čelakovského, čepici, tričko, hrnek, frisbee a samolepky s logem soutěže 8.A ZŠ Poděbradova Strakonice a strejcekmich (prosím přihlásit se e-mailem)

Ceny pro výherce jsou k vyzvednutí na MěÚ Strakonice, odboru ŽP, Velké náměstí (budova Komerční banky), 3. patro, číslo dveří 6312, Ing. Šobr Miroslav

Text : Ing. Miroslav Šobr, MěÚ Strakonice, odbor ŽP
24. března 2010